Mohou těhotné ženy chodit do kostela? Taková absurdní otázka je ve skutečnosti velmi populární. Vždyť internet je plný „pravoslavných“ receptů pro všechny příležitosti: co se dá a co se nesmí o Velikonocích, na rodičovskou sobotu, na jmeniny.
Taková je každodenní psychologie, že v duchovním životě často hledáme algoritmy: udělejte to podle pokynů a budete zachráněni. Takový konzumní přístup však hrozí nebezpečnou záměnou hodnot a má daleko k duchu křesťanské ortodoxní víry, podle níž nám láska a milosrdenství Boží nejsou dány za přísné dodržování schématu, ale jako dar. , z milosti.
Děti jako dárek
Hlavním pokladem matky jsou děti dané Bohem. V nedávné minulosti (před pouhým stoletím) žena jakéhokoli sociálního postavení, s jakýmkoli vzděláním nebo bez něj, pochopila, že těhotenství není nemoc, ani patologie.
Jedná se o dar Boží a normální fyziologický stav ženského těla, který nevyžaduje zvláštní přechod na šetřící režim. Těhotenství, porod a vše s nimi spojené ale dnes v nastávajících maminkách vyvolává spoustu obav.
Možná i proto kolem tématu těhotenství bují znamení, pověry a předsudky. A to v žádném případě není trendem XNUMX. a XNUMX. století – problém zdaleka není nový. Taková je ruská realita, kde vedle tradic pravoslavné zbožnosti koexistují magické představy dávných předků, pohanských Slovanů.
Až dosud starší generace vážně mluví o zlém oku a poškození nenarozeného dítěte a zakazuje nastávající matce často chodit k lidem, i když míří do chrámu.
A kupodivu často takovým předsudkům podléhají církevní babičky (ne ti asketové, kteří si víru zachovali a nesli ji přes kelímek revoluce – ti už dávno zemřeli, ale ti, kteří byli v mládí komsomolci a věděli o víře v Bůh z doslechu).
Tyto „prapůvodní“ ortodoxní křesťanky jistě vědí, jak se mají a nemají chovat v těhotenství: o tom, co neumíte uplést, je lepší koukat jen na to krásné, nedávejte svíčky nikam do kostela, čtěte akatisty svatým a ikony od rána do večera, které se “specializují” na těhotenství, a hlavně porazit více fanoušků, i když zdraví, velikost břicha a dlouhodobě to nedovolí.
Je dobré, když mladá nastávající maminka přistoupí ke knězi včas a neobrátí se na babičku s otázkou: je možné, aby ona, těhotná žena, byla v kostele a jak se tam chovat, protože to může záviset na na obdrženou odpověď, zda chce znovu překročit církevní práh, a z tohoto rozhodnutí pochází její víra.
V bezpečných rukou farnosti
Položit si otázku – je možné nebo nechodit v těhotenství do kostela – nenapadne ženu, která žije plnohodnotným církevním životem: zpovídá se, přijímá přijímání, chodí na bohoslužby.
Pro ni je tato otázka dávno vyřešena a pravidelné chození do kostela je normální, přirozené, správné, to je její srdeční a duchovní potřeba, to, s čím žije a bez čeho si nedokáže představit sebe a svůj rodinný život.
Proč něco měnit, když se pod jejím srdcem rodí nová duše? Smysluplně zůstává tam, kde touží její věřící srdce – tedy v chrámu.
Ví, že nyní bude častěji vzdychat v modlitbě před obrazy Theotokos „Ukoj mé zármutky“, „Feodorovskaya“, „Pomoc při porodu“, modlit se k Anastasii vzor.
Ale ani účast na dlouhých bohoslužbách, ani velké shromáždění lidí, ba ani blízkost ji nevyděsí – tu, která je zvyklá být v kostele. Pokud nastávající matce došly síly nebo má mírnou toxikózu, nic jí nebrání jít ven, nadýchat se vzduchu, a pokud to nebude snazší, pak jít domů.
Autoři mnoha článků k tématu z nějakého důvodu nezmiňují to nejdůležitější – to, že církevní těhotná žena není v kostele sama, je obklopena komunitou své rodné farnosti, kde ji mnozí dobře znají , pochopit její stav.
Ne vždy jsou stejně „silné v církevní pedagogice“ babičky nastavené jen na tvrdou výchovu mládeže. Vyznačují se světskou zkušeností a milosrdenstvím, jsou připraveni podat pomocnou ruku, ustoupit na lavičce.
V okolí je mnoho dalších podobně smýšlejících lidí ve víře, pravoslavných křesťanů, kteří jsou připraveni je podpořit a v případě potřeby je zvednout do náruče a zavolat sanitku. Ukazuje se, že ve své farnosti je žena mnohem bezpečnější než na ulici, v obchodě, v kavárně. Tady ji nikdo nenechá v nesnázích.
Do kostela. pro zdraví?
A jak se bude v kostele cítit necírkevní nastávající matka? Samozřejmě je dobré, když díky nové pozici přijde mladá žena na první nebo druhou službu v životě, ale hodně zde určují její motivy.
Možná jí bylo jednoduše řečeno, že od té doby, co je těhotná, by bylo hezké jít do kostela – říkají: “pro zdraví své a svého dítěte přijímejte přijímání, namažte se olejem, dýchejte kadidlo” – je to dokonce velmi užitečný.
Na jednu stranu ano, je těžké nesouhlasit s tím, že samotná přítomnost v kostele pro bohoslužby, celý tento zvláštní liturgický prostor, kostelní zpěv, krása ikon a zvonění zvonů uklidňují, uklidňují, ladí jiným způsobem .
A to je pro psychosomatiku ženy důležité, zvláště na pozadí všeho, co se dnes děje – častých případů zmeškaných těhotenství, potratů, nervových zhroucení a prenatálních depresí.
Ale na druhé straně je zde zapotřebí seriózní duchovní úvahy: bude z takového praktického uplatňování svátostí a milosti nějaký užitek? Církevní život, používaný jako takový „relax“ a jakési „fyzioprocedury“, je bez víry nesmyslný až rouhačský.
Když se nastávající matka stala konzumentkou „duchovních služeb a odchodů“, často začíná uvažovat v duchu okultismu a magie: „Dávám ti svíčku – pomáháš mi v těhotenství, modlím se k tobě – dáváš mi úlevu v porod.”
Takové „duchovní“ vyjednávání proměňuje chrám v jakýsi „dům života“, kde lidé nepřicházejí k Bohu, ale kvůli „službě“, a takový přístup farníků vyvolává hořkost u každého kněze, který žárlí na dům. Boha.
Ale je tu i třetí, nejdůležitější stránka – tou je Boží prozřetelnost pro člověka. Cesty Páně jsou nevyzpytatelné a kdo ví, možná, že matka a její budoucí dítě přijdou jednoho dne k víře prostřednictvím prvních kroků v Církvi během těhotenství.
V této souvislosti bych rád připomněl slova našeho Spasitele Pána Ježíše Krista: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takových je království Boží“ (Lukáš 18:15-16).
Je tedy naprosto nezbytné, aby těhotná matka přišla do chrámu s péčí o své dítě a odhodila všechny obavy a pochybnosti. Nikdo nebude bránit dítěti v lůně, byť trochu církevnímu, aby s ní přijímalo svátosti a milosti, jejichž dárcem je Bůh.
“Otevři dveře milosrdenství”
Je jasné, že při návštěvě kostela by těhotná žena měla vždy nenápadně naslouchat svému zdraví, správně posoudit svou fyzickou sílu.
Ne nadarmo církev nazývá takové manželky nezahálejícími – těhotná žena již nese spoustu práce a připravuje se na přivedení nové živé duše na tento svět, a proto se od ní nevyžadují nadměrné duchovní výkony.
Přesně to nám říká církevní tradice, která nezahálejícím manželkám milostivě předepisuje, aby si v těhotenství výrazně dopřály půst nebo půst úplně zrušily.
K účasti na svátosti přijímání v tomto případě stačí eucharistický půst – úplné odmítnutí jídla a vody od půlnoci až do okamžiku přijímání.
Kromě přijetí zpovědi a přijímání se nastávající maminky mohou stát kmotry, vdát se a přijímat pomazání na stejném základě jako všichni ostatní. Existují ale i omezení – například podle starozákonní tradice nemůže žena přistupovat ke svátostem do 40 dnů po porodu. Nastávající matky nemusí být pravidelně přítomny na bohoslužbách – pouze možná účast a modlitba.
Za ně se v mnoha kostelech naší velké země slouží zvláštní modlitby podle rozvrhu. Jde o krátké modlitební zpěvy, na které nechodí tolik lidí, dají se snadno vydržet i později.
Taková modlitba dává sílu ženě prosící Boha a svaté, aby pomohli jejímu dítěti, obklopená stejně smýšlejícími lidmi – jinými nastávajícími matkami. Také v modlitební knize jsou modlitby během těhotenství, čtené doma.
Mimochodem, v chrámu můžete počítat s praktickou podporou. Farnosti aktivně pomáhají chudým, osamělým a vícedětným: shromažďují dětské oblečení, kočárky, dary.
Sociální a charitativní odbory diecézí Ruské pravoslavné církve spolu se státními zdravotnickými a sociálními strukturami otevírají rehabilitační centra na pomoc těhotným ženám a matkám s dětmi, které se ocitly v tíživé rodinné situaci, zajišťují jim bydlení, stravu a poskytují jim možnost komunikovat s knězem.
Pomáhají také přijímat svátosti, aniž by opustili centrum, takže nikdo nesmí zmizet v plotě kostela.
Návštěva chrámu v očekávání dítěte není povinností ani povinností. Toto je druh duchovní radosti, kterou si můžete dovolit.
Pán od nás neočekává mechanické provádění obřadů a nařízení, ale protipohyb, otevřené srdce, upřímnou žádost.
A možná jen v církvi se lze vnitřně naladit na budoucí zrození, inspirovat se svým obtížným, ale duchovně důležitým ženským posláním porodit a vychovávat nového člena Církve Kristovy.
Podle archimandrity Jana (Krestyankina) “křesťanská žena musí z Božího příkazu vychovávat své děti ve víře a zbožnosti.”
Ale jak dobré je začít s touto výchovou brzy, před okamžikem narození, a zvyknout si modlit se za své milované dítě u ikon Panny Marie – prodchnuté slovy evangelia o jejím mateřství, které nese Boha.
Obdržíte e-mailové upozornění na nové články tohoto autora.
Z odběru upozornění se můžete kdykoli odhlásit kliknutím na speciální odkaz v textu dopisu.
V těhotenství se každá z nás často setkává s různými pověrami a spekulacemi. Ale stále máme mnoho tužeb, stále chceme dodržovat tradice a rituály, které nám leží na srdci. Jednou z těchto tradic může být touha obrátit se k víře a Bohu. A zde se můžete setkat s různými názory na téma, zda je možné, aby nastávající maminka chrám navštívila a jak se v něm chovat. A to je pochopitelné, situace je choulostivá.
Může těhotná žena navštívit pravoslavný kostel?
Jednou, když jsem byla těhotná, jsem šla do chrámu dělat společnost své matce. Nejsem oddaný věřící, ale náboženství velmi respektuji. A když už jsme vešli, žena, kterou jsem neznal, mě tahala za rukáv a šeptala, že těhotné ženy, jak se ukázalo, by neměly chodit do kostela. Poté jsem chrám opustil, ale pachuť zůstala velmi nepříjemná. Ptal jsem se svých přátel, zeptal se starších příbuzných, ale jak se ukázalo, nikdo s jistotou neví, zda je možné navštívit chrám během těhotenství. A jen o pár let později jsem se o tom s jistotou dozvěděl – z úst jednoho ortodoxního psychologa, kterého znám.
Všichni duchovní jednoznačně podporují věřící nastávající matky v jejich touze navštívit chrám, aby si pomohly v této těžké chvíli a necítily se samy.
Naprosto všichni duchovní pravoslavné církve tedy autoritativně prohlašují, že návštěva kostela během těhotenství je možná a dokonce nezbytná, pokud žena cítí potřebu víry a touhu obrátit se k Bohu. Pro věřícího člověka je možnost dialogu s Pánem docela vážnou psychickou podporou. Koneckonců, modlitba je ve skutečnosti způsob, jak vyjádřit své pocity, žít je, vykřikovat své obavy a bolest. A pokud je chrám jediným místem, kde to člověk může udělat, pak je hodnota těchto rituálů velmi velká. Všichni služebníci církve proto jednoznačně podporují věřící nastávající maminky v jejich touze navštívit chrám, aby si v této těžké chvíli pomohly a necítily se samy.
Chrámová bezpečnostní pravidla
Vánoční čas je právě čas, kdy mnozí z nás vzpomínají na Boha, procházejí svátostí a jen se modlí. A pokud cítíte touhu přijít na vánoční bohoslužbu, pak byste se měli postarat o to, aby se tato událost pro vás stala radostnou a hlavně bezpečnou.
Neváhejte si nasadit lékařskou masku – věřte, že to neurazí city ostatních věřících a nezhorší vás to v očích Pána, ale může vás to ochránit před různými nepříjemnými infekcemi.
Určitě si s sebou vezměte doprovod. O vánočních svátcích bývají kostely přeplněné. Bohužel se mohou potkat opilí farníci. A právě v hustém proudu lidí se můžete zranit nebo se ztratit. Účelem vašeho společníka bude pomoci vám neztratit se v davu, pomoci vám dostat se do pohodlnějšího místa, najít lavičku k sezení nebo přivolat pomoc, pokud náhle onemocníte.
Obvykle v chrámech bývá dost dusno a voní zvláštním kadidlem. Buďte pozorní ke svým vnitřním pocitům. I když jste dříve dokonale tolerovali vůni kadidla a dusno, během těhotenství nejsou alergie na tyto docela známé věci vyloučeny. Pokud tedy pár minut po příchodu do spánku pocítíte bolest v krku nebo potíže s dýcháním, pokud vám náhle z ničeho nic teče z nosu a slzí vám oči, pak byste měli okamžitě vyjít na čerstvý vzduch.
Během pravoslavných svátků je v kostelech hodně lidí, což znamená, že jsou pravděpodobné infekce přenášené vzduchem. Neváhejte si nasadit lékařskou masku – věřte, že to neurazí city ostatních věřících a nezhorší vás to v očích Pána, ale může vás to ochránit před různými nepříjemnými infekcemi. Ve vaší pozici je to velmi důležité.
Během těhotenství je lepší opustit svátost přijímání a použití rtů na ikony. Existuje názor, že použití takzvaného Těla a krve Kristovy je zázračný proces, ale zkušenosti lékařů ukazují, že právě při přijímání existuje velké riziko přenosu infekce z banálního viru chřipky na mykobakterium. .
Vezměte si s sebou vodu a malou svačinu (sušenky nebo kandované ovoce). Snažte se nechodit do kostela s prázdným žaludkem. Během dlouhé doby služby v dusné místnosti může hladová těhotná žena zaznamenat prudký pokles hladiny cukru v krvi, což obvykle vede k mdlobám. To lze snadno napravit tím, že se před bohoslužbou trochu sníte a během dlouhé služby pravidelně sníte kousek sušenky nebo kandovaného ovoce. Je pozoruhodné, že i během dodržování pravoslavných půstů pro těhotné ženy jsou poskytovány ústupky související s touto choulostivou situací.
Pokud se necítíte dobře, klidně si sedněte nebo požádejte o místo. Těhotné ženy nejsou po celou dobu bohoslužby povinny stát na nohou, mohou si vyjít ven a sednout si.
Dodržujte své oblíbené rodinné tradice a pečujte o sebe
Ortodoxní náboženství je jedno z nejtolerantnějších, zvláštní místo má pro ženu, která se připravuje stát se matkou. Existují dokonce speciální ikony, na které se může těhotná žena obrátit a sdělit jim své strasti (ikona „Theotokos, Pomocník při porodu“, ikona „Změkčovač zlých srdcí (Seven Arrows)“, ikona „Utišit můj žal“ atd. ). O Vánocích mnoho z nás, aniž bychom si to uvědomovali, čeká na zázrak a na zázrak samozřejmě čeká každá nastávající maminka. Návštěva chrámu je jistě dobrou rodinnou tradicí. Nevzdávejte se toho kvůli pověrčivosti. Pokud je pro vás chrám přesně tím místem, kde se cítíte přijati a vyslyšeni, jděte tam, i když jste těhotná, a nezapomínejte o sebe pečovat. Veselé Vánoce!
