Pravidla zbožnosti – určitá pravidla chování, v souladu s Božím zákonem, přijatá v církvi.
Archimandrite Platon (Igumnov): Zbožnost je jakoby vertikála, směřující ze země k nebi (člověk-Bůh), církevní etiketa je horizontální (člověk-člověk). Zároveň nelze vystoupit do nebe, aniž bychom milovali člověka, a nelze milovat člověka, aniž bychom milovali Boha: Jestliže se milujeme navzájem, pak Bůh zůstává v nás (1 Jan 4:12), a ten, kdo nemiluje jeho bratr, kterého vidí, jak může milovat Boha, kterého nevidí? (Jan 4:20). Všechna pravidla církevní etikety jsou tedy určena duchovními základy, které by měly upravovat vztahy mezi věřícími, kteří touží po Bohu.
1. Pravidla chování v chrámu
Vstupte do svatého chrámu s duchovní radostí. Když vstoupíte do chrámu a uvidíte svaté ikony, myslete na to, že se na vás dívá sám Pán a všichni svatí; buďte v této době obzvláště uctiví.
Svatost chrámu vyžaduje zvláště uctivý postoj. Do chrámu byste měli přijít ve slušném, čistém oblečení, ne ve sportu nebo vyzývavě světlé. Ženy by měly mít na hlavě šátek nebo pokrývku hlavy. Při zachování křesťanské skromnosti, své i svých bližních, by se nemělo přicházet do chrámu v neskromném oblečení nebo kalhotách. Pokud je to možné, měli byste přijít do chrámu bez tašek a balíčků.
Vždy přicházejte do chrámu s předstihem, abyste stihli před začátkem bohoslužby zapálit svíčky, objednat si památku a uctít ikony.
Před vstupem do chrámu by se měl člověk poklonit s modlitbou a znamením kříže. Při vstupu do chrámu se také musí třikrát poklonit směrem k oltáři s modlitbou celníka.
Před začátkem bohoslužby je nutné položit svíčky, aplikovat na ikony a svatyně a během bohoslužby by člověk neměl porušovat společnou modlitbu tím, že chodí po chrámu a míjí svíčky.
Nemůžete líbat chrámové svatyně a účastnit se svátosti svatého přijímání s namalovanými rty.
Prochází před Královskými dveřmi a má přejít a poklonit se směrem k trůnu. Je nemožné projít mezi kazatelnou a centrálním řečnickým pultem, když se před ní duchovenstvo modlí uprostřed chrámu. V chrámu se nemá mluvit, natož se smát a žertovat. Je zvykem zdravit se úklonou.
V pravoslavném kostele je zvykem stát během bohoslužby. Posaďte se a odpočiňte si v případě zdravotních potíží. Svatý Filaret z Moskvy však dobře mluvil o tělesné slabosti: „Je lepší sedět a myslet na Boha, než stát o své nohy. V případě tělesné slabosti si můžete sednout na židli nebo lavici.
Podle tradice mají muži stát na pravé straně chrámu a ženy na levé.
Přistupovat ke kalichu během přijímání je obvyklé nejprve pro nemluvňata, pak pro muže a poté pro ženy. Stejný postup je pozorován při pomazání olejem. Při zpovědi, při chození ke kříži na konci liturgie a také v mnoha dalších případech se člověk nemá snažit předbíhat, ale dodržovat řád.
Při vstupu do chrámu ve zvláště slavnostních okamžicích – čtení evangelia, cherubínů, eucharistického kánonu – byste se měli zastavit u vchodu, počkat na konec a teprve potom stát na místě modlitby. Je nemožné považovat jakékoli místo v chrámu za „vlastní“, tím spíše požádat ty, kteří jej obsadili, aby šli. Během bohoslužby se musí stát a modlit se na jednom místě, aniž by se rozhlížel. Během cenzování chrámu se člověk musí vzdálit od zdi, dát průchod knězi, a když se k němu otočí, poklonit se cence.
V pravoslavné církvi je zvykem modlit se ve stoje, tiše a uctivě, proto není dobré své zvláštní modlitební city jakkoli navenek projevovat: zvedat ruce, klečet atd. Je-li chrám přeplněný, pak je lepší se ani v předepsaných okamžicích liturgie neklanět k zemi, abyste ostatní netlačili.
Při bohoslužbě, kdy kněz rukou žehná přicházejícím nebo pálí modlící se z kazatelny, se má klanět bez znamení kříže, a když je požehnáno křížem nebo kalichem, má se přejít a pak se ukloňte.
Nemůžete se zvednout a učit, pokud jeden z farníků nevědomky udělá něco špatného. Pokud jeho činy narušují společnou modlitbu, pak by měl být pobízen s pokorou.
Neodsuzujte nedobrovolné chyby zaměstnanců nebo přítomných v chrámu – je užitečnější ponořit se do svých vlastních nedostatků a požádat Pána, aby vám odpustil vaše hříchy. Stává se, že při bohoslužbě někdo před vámi zabrání farníkům v soustředěné modlitbě. Nezlobte se, nikoho nevytahujte (samozřejmě pokud se nejedná o zjevné chuligánství a rouhání). Snažte se nevěnovat pozornost, a pokud se kvůli slabosti nemůžete vyrovnat pokušení (tedy zkouška), je lepší se v klidu přesunout na jiné místo.
Nerozčilujte se při poslechu učení starších farníků. Pokorně přijímejte jejich výtky, nesnažte se je sami „osvítit“. Církev na to má kněze.
Nebojte se dostat do nepříjemné pozice tím, že uděláte něco špatně. Lidé nepřicházejí do kostela hodnotit své bližní, ale k veřejné modlitbě a účasti na svátostech.
Hlavní je vzájemná láska farníků a pochopení obsahu bohoslužby.
Před odchodem z chrámu musíte udělat tři poklony se znamením kříže a modlitbou, děkovat Bohu a prosit o jeho požehnání. Když vyjdete na ulici, měli byste se otočit k chrámu a znovu se uklonit. Při průchodu kolem chrámu je zvykem zastavit se a poklonit se v jeho směru se znamením kříže.
2. Pravidla církevních vztahů
Při setkání s knězem byste měli přijmout jeho požehnání a poté zahájit rozhovor. Na následujících setkáních s ním v tento den nemusíte přijímat požehnání. Také při loučení s knězem po dlouhém rozhovoru s ním nebo společném skutku je zvykem vzít požehnání.
Při telefonickém oslovování kněze je třeba zahájit konverzaci žádostí o požehnání slovy: „Otče, žehnej“ nebo „Otče (jméno), žehnej.
Při setkání laiků je zvykem trojitý křesťanský polibek nebo vzájemná poklona. Obvyklý církevní pozdrav o svátcích: “Veselé svátky!” Vstup do domu: “Pokoj tomuto domu.” Odpověď: Přijímáme v klidu. Přání na cestu, na cestu: “Anděl strážný!”, “Bůh vám žehnej!”, “Matka Boží žehnej!”. Přijaté přání pro ty, kteří jedí jídlo: “Anděl u jídla!” Odpověď: “Neviditelně dopředu.” Za službu, pozornost, pomoc i za pamlsek je obvyklé děkovat slovy: „Zachraňte Pána!“, na což obvykle odpovídají: „K slávě Boží!“
Slovo farníkům
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
Chci říci pár slov těm z vás, kteří nedávno přišli do naší farnosti a kteří často odcházejí, aniž by slyšeli kázání.
Naše farnost byla lidem drahá, protože bylo možné se modlit v hlubokém tichu, obklopeni tichem všech přítomných a nehybností ostatních věřících.
V poslední době se tato situace bohužel změnila. Ti, kteří přicházejí do kostela, kteří nejsou zvyklí na přísnou, harmonickou pravoslavnou zbožnost, si často mezi sebou povídají, často chodí po kostele a zapomínají, co se v něm nyní děje. To je naprosto nepřijatelná věc. Musíte pochopit, že když přijdete do chrámu, stanete se tváří v tvář Kristu a Bohu, že když stojíte před Ním, musíte být naplněni nejen vnitřním, ale i vnějším zbožným mlčením, a že vaše není jen výsadou, ale vaší povinností je umožnit, aby modlitba jiných lidí nebyla ničím přerušována.
Obracím se proto na vás všechny nejen s prosbou, nejen s napomenutím, ale s rozhodnou výzvou: až přijdete do chrámu, zastavte se u dveří chrámu, pokřižte se, uvědomte si, kam jste vešli.
Vzpomeňte si na celníka, který se neodvážil vstoupit do Božího chrámu, protože se cítil příliš hříšný, než aby vstoupil do říše, kde vládne sám Pán.
Spasitel nám řekl, že tam, kde se dva nebo tři shromáždí v Jeho jménu, tam bude i On. A tak, když vstoupíte do chrámu, vězte, vězte jistě, vírou a přesvědčením, i když to nedosáhlo vaší zkušenosti a srdce, vězte, že jste v přítomnosti samotného Krista, ukřižovaného pro svou vlastní spásu a vzkříšení pro abyste vešli do věčného života vítězně a s radostí.
Chrám není místem pro setkávání s přáteli a není místem, kde máte právo rozhlížet se, jaké ikony jsou na zdech.
Toto je místo, kde se musíte s chvěním a hlubokou duchovní hrůzou postavit před Živého Boha. A pokud se nemůžete neustále modlit, což mnozí nejsou schopni, pak byste měli alespoň stát v hlubokém tichu duše a rtů a nepřekážet nikomu jinému v modlitbě.
A obracím se na vás s prosbou, s výzvou, z celého srdce: vstupujte do chrámu s úctou, vyberte si místo, kde budete stát, a nikde ho neopouštějte, kromě toho, že na začátku, když vstoupíte, dejte svíčku, a pokud budete přijímat přijímání, abyste přistoupili ke svatým tajemstvím. Jinak zůstaňte v tichu, protože Bůh se schází v hlubokém tichu duše a pouze v tomto hlubokém tichu se ti v chrámu mohou stát jedním s druhým v Kristu. To není otázka církevní disciplíny, je to otázka vašeho osobního spasení, toho, že jste se setkali s Bohem – nebo že jste Ho míjeli a pohrdali Jeho přítomností.
Vezměte tedy má slova v úvahu, buďte pozorní k tomu, co jsem řekl, a požádám všechny, kdo mají jakési hluboké, poctivé církevní vědomí, aby v tomto ohledu pomáhali druhým. Amen.
Metropolita Anthony ze Surozhu šel na jednu z liturgií kázat a řekl: „Včera večer přišla na bohoslužbu žena s dítětem. Měla na sobě kalhoty a neměla šátek. Jeden z vás jí poznamenal. Odešla. Nevím, kdo ji napomenul, ale nařizuji této osobě, aby se za ni a za toto dítě modlila až do konce jeho dnů, aby je Pán zachránil. Protože kvůli tobě už možná nikdy nepřijde do chrámu.” Otočil se a odešel. Bylo to celé kázání.
Lidé, kteří do chrámu vstupují poprvé a zajímají se o křesťanskou tradici, mají často podobné otázky, jak se chovat v kostele. Vybrali jsme nejčastější otázky a položili jsme je Arcikněz Alexy Mityushin, rektor kostela Nejsvětější Trojice v Kozhukhovo.
Můžete fotit v kostele?
Tato otázka se skutečně objevuje neustále. Na jednu stranu samozřejmě můžete. Na druhou stranu je lepší požádat o svolení chrámového zřízence. Obecně platí, že není povoleno fotografování tam, kde může blesk znehodnotit obraz ikony nebo fresky. Ze stejného důvodu nemůžete fotit v muzeích. Flash ničí obrázky.
Přicházíme-li do chrámu, musíme dodržovat pravidla slušnosti a dobrých mravů. Chrám je větší a vyšší než muzeum. Toto je místo modlitby a zvýšené úcty a fotografování je světské povahy, což může člověka přivést do rozpaků nebo rozhořčení.
Foto Vladimir Eshtokin
Je při provádění nařízení povoleno fotografování a natáčení na video?
Ve všech chrámech se s tím zachází jinak. Toto je okamžik, který vstupuje do našich životů, stejně jako do našeho uctívání vstoupila elektřina, elektrický lustr a mikrofony. V každém případě je třeba vše dělat s úctou. Fotografování by nemělo rušit, být rušivé.
Na jednu stranu to nemusí být moc příjemné. Ale na druhou stranu by se nemělo zapomínat, že jsou tisíce lidí, kteří sedí doma a z různých důvodů nemohou opustit svůj byt a je pro ně velmi důležité vidět, co se na bohoslužbě stalo, protože pro ně je to velikou útěchu a velkou radost. Prostřednictvím takových videí cítí svou sounáležitost s Církví. Pak je natáčení stejné bohoslužby nebo kázání velkým přínosem.
Mohou být zvířata v chrámu?
Podle církevní praxe není dovoleno pouštět psa do chrámu. Toto zvíře není považováno za zcela čisté. Proto v církevní tradici existuje obřad osvětlení chrámu, pokud do něj vběhne pes. Je však třeba připomenout, že pes je vynikající hlídač a dnes se bez něj neobejde ani jeden chrám.
Ale kočky jsou přítomny v našich chrámech. To není zakázáno.
Například v Řecku o jednom ze svátků lezou do chrámu i hadi.
Mohou nepokřtění chodit do kostela?
Ano, jistě můžete. Neexistuje žádný zákaz. Když mluvíme podle kánonů, pak nepokřtění lidé nemohou být přítomni na eucharistickém kánonu, jinými slovy na liturgii věřících. Je to období po čtení evangelia až do konce liturgie, včetně přijímání Kristových tajemství.
Může se nepokřtěný člověk dotýkat svatých věcí?
Nepokřtěný může líbat ikony, svaté relikvie, životodárný kříž. Ale účastnit se svátostí, kde se vyučují svatá tajemství, přijímat svěcenou vodu nebo posvěcenou prosforu, je nemožné jít ven, aby se nechali pokřtít. K účasti na svátostech musí být člověk plnoprávným členem církve, musí cítit svou odpovědnost před Bohem.
Nepokřtěný člověk by měl těmto zákazům rozumět a přijímat je s úctou. Aby to nedopadlo jako v jednom paterikonu, kde Žid předstíral, že je pokřtěn, aby mohl mít účast na Kristových tajemstvích. Když dostal do rukou částečku Kristova těla, viděl, že se proměnila v kus masa s krví. Tak Pán osvítil jeho svatokrádež a nemírnou zvědavost.
Mohou chrám navštívit muslimové a lidé jiného vyznání?
Ano, jistě můžete. Opět zde není žádné omezení. Musíme si pamatovat, že každá duše je skutečně křesťanem od narození. V církvi tedy může být každý člověk bez ohledu na vyznání.
Mohu se před návštěvou chrámu najíst?
Nemůžete jíst před svátostí Kristových tajemství. Před přijímáním je třeba dodržovat půst, který začíná o půlnoci. Od této doby až do okamžiku přijímání nejíme a ani nepijeme vodu.
V mnišské listině je nutné, i když nepřijímáte přijímání, jít na liturgii s prázdným žaludkem. A protože se my, laici, snažíme napodobovat mnichy v jejich skutcích, chodí většina pravoslavných křesťanů na liturgii s prázdným žaludkem.
Výjimkou jsou lidé s vážnými nemocemi. Například lidé s cukrovkou mají přísně zakázáno chodit do chrámu na lačný žaludek.
Kdo se nemůže oženit?
Nemůžete uzavřít sňatek s někým, kdo není zapsán v matričním úřadu. Není možné se oženit s těmi lidmi, kteří v tom mají nějaké kanonické překážky, například je zakázáno vzít si pokrevního příbuzného. Nemůžete se oženit, pokud jeden z manželů skrývá svou duševní chorobu. Pokud jeden z manželů podvádí svou vyvolenou.
Nejtěžší otázky se řeší s požehnáním biskupa. Jsou případy, které farář nemůže a ani nemá právo sám rozhodovat.
Kdy se nemůžete oženit?
Nemůžete se oženit v příspěvcích: Velký, Rožděstvensky, Petrovský a Nanebevzetí. Nemůžete se oženit v době Vánoc (v období od Vánoc do Tří králů). Nevezmou se na Bright Week až do antipascha. Ve středu, pátek, neděli se neberou. Nekorunují na svátek stětí Jana Křtitele. O svátcích farních patronů se také nežení.
Můžete se vzít v kostele?
V pravoslavné církvi neexistuje žádný obřad sesazení z trůnu. Pokud si lidé pro své velké hříchy nedokázali uchovat lásku, pokud zničili manželství, pak je přijato požehnání za uzavření druhého manželství od diecézního biskupa.
Taková situace je mimořádná, čistě hříšná, neexistuje pro ni jednoznačné schéma. Pokud se člověk ocitne v takovém neštěstí, pak by měl proces uzavření druhého manželství začít zpovědí svému faráři. Je vhodné činit pokání před knězem, který si vás vzal. Pokud to není možné, měli byste se vyzpovídat svému zpovědníkovi a poradit se s ním.
Jak by měla vypadat žena v kostele?
Žena by měla vypadat skromně a zároveň krásně. V chrámu se musíte oblékat dobře, slavnostně, ale tak, aby muž, který přichází do kostela, myslel na Boha, a ne na ženskou krásu.
Může žena nosit do chrámu kalhoty?
Jak bylo řečeno ve filmu “17 okamžiků jara”: “Pro pastora je těžké jít proti stádu.” Proto, bez ohledu na to, jak moc nazýváme lidi božskou bytostí, farníci mají svůj vlastní charakter a svévoli. Pokud duchovní vyženou z chrámu všechny ženy v kalhotách, nezůstane téměř nikdo. Je třeba si uvědomit, že kalhoty jsou různé: jsou skromné, ale nejsou skromné.
Pokud jde žena do chrámu, aby přijala přijímání, měla by nosit sukni a šátek. Ženy v kalhotách a bez šátků samozřejmě nikdo nevykopne. Ale šátek v pravoslavných ruských kostelech je nutností. Aby se člověk mohl účastnit svátosti, měl by podle toho vypadat.
Je možné přijít do chrámu s make-upem?
Ďábel se nás snaží všemi možnými způsoby odvést od modlitby. Pokud se uprostřed chrámu postaví „světlá“ žena plná kosmetiky, dopustí se dvojího hříchu – nedodrží církevní chartu a rozptyluje ostatní. Všeho by mělo být s mírou.
Kdy se mohu zpovídat v kostele?
Čas zpovědi je uveden na dveřích chrámu, na nástěnce kostela.
Pokud se někdo potřebuje vyzpovídat mimo tento rozvrh, můžete se obrátit na kněze, který má službu v chrámu, nebo mu zavolat s žádostí o zpověď ve zvláštní čas. Takové přiznání lze učinit v kteroukoli denní i noční dobu.
Zpověď je však třeba odlišit od rozhovoru. Zpověď je konkrétní vědomé pokání za hříchy. A duchovní rozhovor je chvíle, kdy kněz může pomalu mluvit s člověkem.
Kdy mohu přistoupit k přijímání v kostele?
V zásadě se liturgie provádí denně. V jakou dobu – můžete se dozvědět od důstojníka v chrámu, telefonicky, v rozvrhu nebo na webových stránkách chrámu.
Čas přijímání závisí na chrámu, každý má svůj vlastní začátek bohoslužby, a tedy svůj vlastní čas pro přijímání.
Kdy můžete kostel navštívit?
Chrám můžete navštívit kdykoli. Od 1990. let 23. století je povoleno mít chrám otevřený celý den, a to nejen během liturgie. V centru Moskvy jsou některé kostely otevřené až do XNUMX:XNUMX. Kdyby to bylo možné, myslím, že chrámy by byly otevřené i v noci.
Co je přísně zakázáno dělat v chrámu? Je dovoleno plakat v chrámu?
Je zakázáno mluvit nahlas, mluvit o abstraktních tématech.
Plakat se dá jen tak, aby to ostatním nepřekáželo, nezměnilo se v divadelní představení.
Co lze v kostele objednat a koupit?
V církvi se nic nekupuje ani neobjednává. Kupuje se v kostelním obchodě na území chrámu. Můžete si koupit ikony, pouzdro na ikony, církevní náčiní.
Objednejte si straku, různé modlitby a treby.
Ve kterém kostele můžete být pokřtěni?
Můžete být pokřtěni v jakémkoli farním kostele, kromě kláštera. Ve většině klášterů se křest neprovádí.
Také vám radím, abyste byli pokřtěni v kostele, kde je baptisterium – křtitelnice pro úplné ponoření.
Je možné se nakazit v kostele?
Pokud mluvíme o svátosti eucharistie – ne, při svátosti přijímání se nemůžete nakazit. Dokazuje to tisíciletá praxe křesťanské tradice. Svátost přijímání je největší ze svátostí Kristovy církve.
Opravdu nesmí těhotné ženy chodit do kostela?
Těhotné ženy potřebují nejen chodit do kostela, ale také se musí každý týden účastnit Kristových tajemství.
Je pravda, že ženy by v kritických dnech neměly chodit do kostela?
Existuje církevní tradice, kdy ženy nechodí do kostela o svých „ženských svátcích“, jak je nazval Nifont, metropolita Volyně a Lucku.
Ale koneckonců žena i o těchto „svátcích“ zůstává osobou a nestává se druhořadým tvorem, který nemůže vstoupit do chrámu.
Církev Kristova je útočištěm pro lidi, kteří jsou slabí a truchlí. A při měsíčních slabostech žena často trpí nejen fyzickými, ale i morálními bolestmi.
V takové dny ženy nepřistupují ke svátosti přijímání a podle tradice nelíbají ikony.
