Americká psycholožka Nancy Kalishová pro The Washington Post řekla o zajímavých výsledcích svého výzkumu. Téměř čtvrt století sbírá informace o lidech, kteří se po desetiletích znovu setkali se svou první láskou. A došel jsem k závěru, že pokud jsou oba lidé v době nového setkání volní, v 70% případů se znovu sblíží a jejich spojení bude docela šťastné.
Tyto výsledky se zdají být dobrým ukazatelem toho, jak moc nás naše první zamilovanost může ovlivnit. Bohužel ne vždy to funguje v náš prospěch. Ne každému se podaří, i když by opravdu chtěl, vybudovat si život s tou osobou, kterou v 15 letech zbožňovali. Nebo by tento vztah mohl být toxický a traumatický a zároveň zůstal navždy v paměti. Psychologové uvádějí několik důvodů, proč k tomu dochází.
Proč je pro nás těžké zapomenout na naši první lásku?
Na vině je opět dopamin
Zdá se, že tento „neurotransmiter rozkoše“ je zodpovědný doslova za každou „chybu“ v našem mozku a psychice, za všechny naše zlozvyky, hlouposti a nedokonalosti. A v příběhu své první lásky také poznamenal.
Logika je taková. Zamilujeme se do člověka a do krevního oběhu se nám vrhne koktejl hormonů s neurotransmitery včetně dopaminu. Přitom zažíváme mnoho složitých a příjemných pocitů a máme pevné spojení: předmětem první lásky je radost, štěstí, rozkoš. Navíc jsou tyto zážitky co nejživější, protože se nám staly poprvé.
Ukáže se něco jako podmíněný reflex: vzpomeneme si na člověka, do kterého jsme se zamilovali v deváté třídě a kterého jsme poprvé v životě políbili – dostaneme uvolnění dopaminu a spoustu příjemných emocí; chceme dostat dávku dopaminu – vzpomínáme na první lásku.
Svou roli hraje výborná náctiletá paměť
Vrchol našich kognitivních schopností, jakkoli smutné je přiznat, připadá na dospívání. Adolescenti rychleji uchopují nové informace, lépe přemýšlejí a jejich paměť je také lepší než u těch, kterým je více než 30 a ještě více než 40 let.
Proto se na první lásku i na první vztah, ke kterým zpravidla dochází přesně v dospívání, pamatují lépe než ty následující. V paměti je uloženo mnoho detailů, a proto nějaká maličkost, jako je píseň, na kterou jste tančili na maturitním plese, nebo vůně šeříků, pod kterými jste poprvé spojili ruce, dokáže spustit celou kaskádu živých vzpomínek a emocí.
První vztah je šablonou pro všechny následující.
Bez ohledu na to, jak se vyvíjejí, máme tendenci se na ně neustále dívat jako na určitý model. A samozřejmě s nimi porovnáváme všechny nové vztahy a hledáme něco podobného.
Obecně se to stane s každou nezapomenutelnou první zkušeností.
Máme tendenci si první lásku idealizovat
Vzpomínky jsou velmi subjektivní. Některá fakta zapomínáme, jiná překrucujeme, budujeme si vlastní minulost, podle nálady a tužeb. To platí zejména o dětství a dospívání – období, které se mnohým zdá být výjimečně světlé, radostné, plné čistých upřímných citů, opravdových přátel, modré oblohy, vysokých stromů a zmrzliny za směšné peníze.
Svou první lásku tedy lidé vnímají také jako zápletku dojemného teenagerského melodramatu, ztrácející ze zřetele negativní stránky.
Co dělat, když vám vzpomínky brání jít dál
Někdy jsme tak visí na minulých vztazích, že nám to brání budovat nové a obecně žít plnohodnotný život. Existuje ale několik způsobů, jak situaci ovlivnit.
1. Udělejte si symbolické sbohem
Například své první lásce napište poslední dopis (samozřejmě ho posílat nemusíte). Spalte nebo vyhoďte věci, které vám tohoto člověka připomínají. V duchu se s ním rozlučte.
2. Neotevírejte ránu
Nechoďte kontrolovat její ani jeho profily na sociálních sítích, neprohlížejte si společné fotky, neposlouchejte „své“ písničky. Alespoň na chvíli.
3. Více komunikujte
Samota vytváří vynikající půdu pro touhu po minulých vztazích a lituje, že skončily.
Pokud máte kolem sebe alespoň pár lidí, se kterými je zajímavé trávit čas, ne nutně v romantickém slova smyslu, nebudete mít moc důvodů vrtat se v minulosti a litovat se.
„Jsem ženatý 15 let, ale nemohu zapomenout na svou první lásku, pravidelně na NĚHO vzpomínám. Nevím, jak se to stalo. Musela být mladá a hloupá. Nebyla tam žádná moudrost, žádná trpělivost. Naštvaná na svého přítele, protože pozval k tanci jinou dívku. Chtěla jsem se tak moc pomstít, že jsem se neomezila jen na tanec s jiným klukem. V důsledku toho mi můj přítel nemohl odpustit.
Rozešli jsme se. Brzy jsem se oženil. Svého manžela neměla nijak zvlášť ráda. Spíše dovoleno milovat, než milovat sebe. Zdá se, že se nám s manželem žije dobře, ale to nejdůležitější, co se stalo s mou první láskou, chybí. Necítím se blízko svého manžela. Necítím jednotu těl a duší. Jako by on byl sám a já sama. V noci, zvláště po fyzickém sblížení, se taková touha valí v duši. Cítím se tak osamělý. Není tedy dostatek lásky a tepla, péče a něhy. Takže se chcete cítit potřební a milovaní.
V takových chvílích si často vzpomenu na svou první lásku, na naše romantická setkání. Jak jsme se nemohli navzájem dýchat. Jak jsme spolu trávili veškerý volný čas. Jak všechno sdíleli a všechno o sobě věděli. Cítil jsem, že je to moje spřízněná duše a byli jsme s ním jedno.
Jak mi teď chybí ty pocity ve vztazích. Zdá se mi, že HO stále miluji. Proč nemůžu zapomenout na svou první lásku? Co by se mělo udělat?”
Bůh ví, jaké jsou skutečné důvody. Cizí duše temnoty. Mohu jen odhadnout na základě svých zkušeností. Často mě oslovují ženy, které žijí se svými manžely, ale jsou tajně zamilované buď do skutečných mužů, nebo do fiktivních mužů.
Ženy často sní o báječném vztahu, kde jedna pro druhou.
Takové vztahy jsou možné buď na začátku, nebo když jsou lidé duchovně zralí. Duchovní zralost přichází v páru, když se muž a žena rozvíjejí a učí se ze zkušenosti svého vztahu.
Píšu hodně o závislosti, o duchovní nezralosti, o nedostatku lásky a velké touze ji přijímat. Sny o první lásce, stejně jako jakékoli jiné fantazie a myšlenky o něčem jiném, mohou skrývat hluboký problém – neschopnost milovat a být ve skutečném vztahu se skutečným mužem. Zamilování se do druhého neumožňuje, aby se vztahy ve skutečnosti rozvinuly do hloubky.
Jako by žena potřebovala někoho jiného, aby se s manželem cítila dobře. Když zůstanete s manželem „sama“, bez myšlenek a symbolické přítomnosti třetí osoby, máte pocit, že nevíte, co dělat a jak se chovat. A co dál?
Je tam pocit trapnosti. Neexistuje způsob, jak být dva. Třetí je útočiště, kde se můžete schovat před svou osamělostí, třetí dává pocit bezpečí. Žena často potřebuje někoho nedosažitelného ve svém světě a snech. Skutečný muž, který je připraven s ní žít a milovat ji po svém, není zajímavý. Jako by žena raději byla na povrchu lásky, bojí se jít hluboko do tohoto pocitu.
Všechny ženy chtějí lásku, teplo a klid. Ale jakmile se v jejich životě objeví muž, který je připraven jim to dát. Kdokoli je připraven se postarat, milovat ji, pak má žena 1000 důvodů, proč nechce být s tímto mužem. Vidí v něm hodně ženskosti, vidí slabost. Je to příliš otravné a nevýrazné. Je hluboce zamilovaný a je připraven pro ni udělat cokoliv. Takový člověk není zajímavý. Navíc může způsobit i nepříjemné pocity, od lehkého odmítnutí až po znechucení a znechucení.
Přišli jsme na tuto zem, abychom se naučili své lekce – abychom objevili schopnost milovat a realizovat svůj osud. Není snadné oživit schopnost lásky. Mnozí touží po lásce a nevědí, jak být a co dělat, když ji obdrží. A někdo, usilující o lásku kvůli neschopnosti přestat, se přivede k sytosti nebo uspokojí druhého sám se sebou.
Lidské bytosti jsou od přírody chamtivé, nikdy nemají dost. Není dost peněz, lásky, respektu. Málokdo může být spokojený s tím, co má. Jednou z lekcí je zbavit se chamtivosti v lásce. Člověku často chybí míra. Buď nezačne, a když začne, nemůže přestat. Buď všechno, nebo nic.
Když chybí smysl pro proporce, nevyhnutelným důsledkem je přejídání, sytost a znechucení. Chcete-li být milováni a rozpustit se v lásce, neznáte míru a ztrácíte hranice, lidé vytvářejí podmínky pro nasycení a přirozenou touhu odejít do důchodu nebo se odlepit.
Nemůžete jíst 24 hodin denně a nemůžete se nekonečně živit láskou. Když se v duchu vrátíte do období svého zamilování se do mladého muže, nechápete, že tyto vzpomínky jsou příjemné jen proto, že nemělo pokračování. Všechny pohádky končí svatbou. Nikdo nepíše, co milence čeká později. Tady příběh končí a začíná skutečný život. Pokud byste s ním žila 15 let, pak se neví, co by se s vaším vztahem stalo.
A další důležitý důvod, vaše city k druhému jsou útěk ze skutečného vztahu. Tím, že ve své duši vytváříte fantazie a myšlenky o něčem jiném, jste v podstatě ve scénáři zrady. Zradíš muže, se kterým žiješ. A nechejte si symbolickou třetinu ve své duši ze strachu ze zrady. Kdyby něco, mám kam utéct.
Vesmírné zákony platí. Když někoho zradíte, život se k vám jistě obrátí na druhou stranu a vy zjistíte, že vás někdo zradil. S manželem jste nikdy nebyla sama. I když píšete, že ne vždy myslíte na svou první lásku.
Takže ve vašem životě jsou období, kdy na to nemyslíte. Ptali jste se sami sebe proč? Cítíte se osamělá, když je váš manžel nepozorný?
Co to děláš? Utíkáš před svými pocity. Začnete fantazírovat o svém příteli, uniknout ze své touhy a pocitu zbytečnosti. Utíkáš sám před sebou. Naopak je potřeba jít do hloubky svého pocitu. Musíte pochopit, že manžel nemá s vašimi zkušenostmi nic společného. Žijí ve vás. Spolu s manželem potřebujete řešit problémy, sdílet s ním své touhy a pocity. Dovolte to svému vnitřnímu světu a duši. Neuzavírejte se, utíkejte ve fantaziích první lásky, ale budujte vztahy se skutečným mužem.
Všechny vaše pocity jsou zaznamenány v nevědomí a muž jako katalyzátor, jako zrnko písku ve skořápce, pomáhá vašim pocitům vyjít ven. Potřeboval byste jít do hlubin svých pocitů, vzpomeňte si, kdy jste žili podobně. S každou vzpomínkou půjdete hlouběji. A postupně si budete moci vzpomenout, že právě tyto pocity byly vašimi stálými společníky v dětství. A co tvůj manžel? Je součástí vašeho vnitřního divadla. A právě s ním můžete cestovat po známé cestě svých zážitků.
Nebo ho možná sami provokujete k chování a jednání, které způsobí vaše pocity? Žijete s manželem, ale nikdy jste s ním nebyla ve svém prostoru sama. Zřejmě si vedle něj připadáte zbytečná. Necítíte se jako součást jeho vnitřního světa. Ale také není jediný ve vašem prostoru.
Možná je vaše první láska skutečným životním pocitem. Možná je to ale jen příjemná pohádka, ve které se schováte před životem a skutečnými vztahy. Své problémy s manželem neřeš, utíkáš před nimi. Nevyvíjíte žádné úsilí, abyste postavili chrám své lásky.
Velmi často, když se ženy konečně rozhodnou dokončit svou stránku v životě. Najdou si muže a jsou rychle zklamaní. Někdy se obnoví krátkodobá romance, po níž následuje zklamání. Nebo se na lodi rodinného života zlomí první láska a zanechá hlubokou stopu zklamání a klamaných nadějí.
Nežijte ve fantazii, nebudujte virtuální vztahy ve své duši. Porozhlédnout se kolem. Možná je právě vedle vás muž, který je připraven dát vám to, co se snažíte najít ve svém imaginárním světě. A první láska – ať je to příjemná vzpomínka z vaší minulosti, nic víc.
