Zhruba před měsícem k nám přišla zajímavá zpráva: od letošního roku začala jedna z velkých farem v Minské oblasti ve velkém pěstovat vodní melouny. Když jsme počkali, až se objeví na pultech obchodů, rozhodli jsme se je otestovat a zároveň porovnat s těmi z dovozu. Co z toho vzešlo, si přečtěte v našem materiálu.
Podle sovětské kinematografie a internetu je meloun velmi multifunkční ovoce. Hlavní postava starého filmu „Gólman“, Anton Kandidov, se stal skvělým brankářem, který předtím trénoval chytat melouny, a jedna chytrá dívka na svém blogu vážně doporučila nahradit činky malými melouny. Experimenty samozřejmě milujeme – dokonce jsme vařili míchaná vajíčka na palubní desce auta a jedli voňavé švédské pochoutky – ale rozhodli jsme se nežertovat s vodními melouny a zkusili jsme otestovat tři „pruhy“ pěstované v různých zemích. Za tím účelem zachytili vibrace melounu u Minsku, poslouchali filozofické úvahy prodejců o Komarovce a 15kilogramové „dítě“ odtáhli do redakční kuchyně. Výsledek je před námi, ale zatím malý melounový vzdělávací program.
Žlutá hlaveň a vibrace
Obecně si můžete vybrat „kavuny“ (jak se melounům v Bělorusku říká) různými způsoby. Všechny metody jsou již dlouhou dobu známé, dávno nezastaraly a jsou aktuální i dnes. Zde je několik tipů:
- Nejoblíbenější pravidlo: když klepeš na meloun, musí odpovědět zralý. zvonění s vibracemi.
- U zralého melounu musí tam být nažloutlý sud – místo, kde leží na zemi nebo paletě. Čím jasnější a sytější žlutá barva, tím lépe.
- Zralé ovoce se vyznačuje tím, že jeho slupka je tmavě zelená, je těžké ji protlačit nehtem. Pro někoho příliš mladého je tomu naopak a povrch je měkčí.
- Ocas musí být suchý.
- Pozor na ovoce nebyly skladovány na otevřeném slunci, ale pod markýzou nebo jinou stříškou. Neměly by se stříhat kvůli testování.
- No, další rada z Dagestánu: zkuste si vybrat spíše středně velký meloun než obrovský. Přání je to zajímavé a možná i stojí za to, ale jak jsme o něco později zjistili, v naší situaci nefungovalo.
Vyzbrojeni pravidly a tipy jsme se vydali za melouny. Nejprve nás cesta zavedla za Moskevský okruh – nasbírat běloruské bobule. Tisk napsal, že v malé vesnici, kde začali pěstovat melouny v roce 2022, již prodávali svou zralou úrodu, ale nevěděli jsme, zda jsou stále v prodeji. Jeli jsme náhodně a nakonec jsme našli několik desítek melounů v malém altánku se zeleninou. Jak řekla prodavačka, prodávat je budou ještě měsíc, takže jsme dorazili včas.
Navenek se běloruské melouny vůbec nelišily od zahraničních. Po prostudování sortimentu jsme se rozhodli vzít něco kompaktního a malého. Výsledkem bylo, že poklepáním vybrali dítě s jasně žlutou skvrnou, která při úderu do ruky hlasitě vibrovala. Za 7kilogramové ovoce zaplatili 21 rublů, což je ve srovnání s dovezenými melouny docela konkurenceschopné, vzali pod paži úžasného Bělorusa a jeli zpět do Minsku.
“Každý králík na poli vždy hledá to nejsladší.”
V době oběda žila Komarovka obvyklým hlučným životem se značným přílivem zákazníků. U vchodu několik mužů emotivně diskutovalo o fiasku běloruských fotbalových klubů v evropských pohárech: ze čtyř týmů zůstal jen jeden. Rozhovor prolínaný gesty byl veden zvýšeným hlasem a nakonec jej jeden z účastníků ukončil lapidárním slovem: “Škoda!” Obecně smutek a bolest. Ale nepřišli jsme sem kvůli nim, ale pro radost a doslova o minutu později jsme se ocitli mezi obrovskými melouny a melouny. Muž v bílém tričku nám hned nabídl ty nejsladší. Zkušeně zaklepal na pár melounů a vybral pro nás tento statný.
-Odkud pochází meloun? — ptám se prodavače a vznáším se nad zralými, sytě zelenými plody.
— Z Uzbekistánu, Samarkandu! – řekl to tak barevně, že nám před očima okamžitě plavaly uzbecké stepi, sněhobílá bavlníková pole, starobylé paláce. Z omámení nás vyvedl až prodejce, který nám dal bobule se slevou 30 rublů. Takový dobrý strýc.
No a pak se stala ta pravá show. Jakmile si nás chlápek za pultem všiml, přepnul se do reproduktorového režimu a celou uličkou mezi pulty začal nahlas inzerovat produkt a nabízel, že vyzkouší dagestánský meloun. Seskočil k nám a začal dlaněmi hlasitě poplácávat obrovské bobule, jako by předváděl jednoduchou partii na bongu.
– Nyní budete vědět, kam přijít pro vodní melouny, “ řekl muž sebevědomě a pokračoval v klepání. — Pak porovnáš svůj meloun s mým a pochopíš, kde je ten nejlepší, jo? Vezměte si tento velký. Dávám vám slovo mého muže: je velmi chutný.
– Kolik to váží? — ptám se prodejce.
– Bez ohledu na to, kolik to váží, je to tvoje. Pak mě budeš hledat, abych ti ten samý meloun prodal znovu. Váží 15 kilogramů.
Zde se do našeho dialogu zapojil další kupující. Zřejmě už na tomto místě vzal plody jižních polí a měl z nich velkou radost.
– A ty jeho jsou opravdu chutné, — ukázal důchodce prstem na přepážku.
– Víš, že na poli každý králík hledá to nejsladší! “ řekl prodavač s úsměvem a po této frázi jsem si uvědomil, že nejen ví o vodních melounech, ale umí také filozofovat a vyprávět podobenství.
Za minutu jsem za 15kilogramového krasavce musel zaplatit až 60 rublů. Toto je nejdražší meloun v mém životě (doufám, že to tak zůstane). Nakonec obchodník řekl, že pokud chci, mohu meloun okamžitě vyměnit za jakýkoli jiný, ale rozhodl jsem se s ním tyto hry nehrát a šel jsem na naši degustaci.
“Myslel jsem, že běloruský meloun bude horší”
No a teď to hlavní. Smysl našeho testu je velmi jednoduchý. Tři tabulky jsme označili samolepkami s pořadovými čísly. První číslo byl dagestánský meloun, druhé uzbecký a třetí běloruský. Nikdo nevěděl, pod jakým číslem je zástupce té či oné země. Po vyzkoušení tří kousků museli účastníci v našem chatu hlasovat pro nejsladší produkt.
První rozdíly jsme pocítili již při řezání. Jestliže se uzbecké a dagestánské melouny velmi snadno poddávaly, tak ten náš pod tlakem ostrého nože trochu zasténal a praskal, jako by se bránil. Jestliže barva masa prvních dvou byla jasně červená, pak třetí vypadal trochu bledší, narůžovělý.
Co se týče chuťové složky, tak podle mě se č. 1 ukázala jako nejsladší. Naše reakce na dovoz se ukázala být mírně nakyslá, sladká, ne ošklivá, ale ve srovnání s pozadím chuti dagestánských a uzbeckých „pruhů“ neutrálnější. Zde se v zásadě není čemu divit: přírodní podmínky, ve kterých se melouny pěstují v Bělorusku a ve střední Asii, jsou zcela odlišné a vyžadovat od našich něco nadpřirozeného je nevděčné.
Co se týče ostatních účastníků degustace, všem se nejvíce líbila první – dagestánská – varianta. V naší anketě pro něj hlasovalo 75 % účastníků. Jak tedy vidíme, upovídaný prodejce z Komarovky neplýtval slovy.
A na závěr pár recenzí o vodních melounech.
— Měl jsem rád meloun č. 2 (uzbecký – cca. Onliner). Podle mě byl nejsladší, měl příjemnou konzistenci, nerozpadal se a v puse necukroval, – říká Victoria. — Meloun č. 3 (běloruština – Note Onlíner) byl kyselejší. Ten první byl taky dobrý, ale přišlo mi to moc přeslazené.
— První byl nejsladší a nejhutnější. Druhý byl taky takový, ale podle mě byl vodovější, jako by se sladkost ředila vodou. Co se týče třetího, je to jen sladký meloun. Takže hlasuji pro číslo 1 – Valera důvody.
– Meloun č. 1 – křupavý a sladký. Dodržuje se pravidlo dvou třetin, kdy nejchutnější je střed, – vysvětluje Alexander. — Proto čím více sladkosti od středu, tím kvalitnější meloun. Meloun byl zjevně velký. Nedávno jsem si poprvé koupil 14kg meloun a byl velmi sladký a lahodný. Říká se, že je to většinou naopak? Zastávám jiný úhel pohledu.
Pokud je meloun utržený správně a není přezrálý, pak je s ním většinou vše v pořádku. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že velké melouny jsou málokdy neslazené.
Druhý je také dobrý, ale přišel mi méně křupavý. Má drobné kosti, je vidět, že chovatelské služby na tom zapracovaly. Brzy dojde k tomu, že melouny budou bez pecek, a pak nám budou chybět. Pokud jde o třetí: má růžovo-šarlatovou barvu, jsou patrné žilky. Je jemný a má konzistenci podobnou melounu. Pokud víte, že se jedná o Bělorusa, vlastenecké cítění začíná trochu narůstat. Obecně bych ji asi pěstoval bílou a zelenou. Myslel jsem, že to bude horší.
— Samozřejmě, že se mi líbil ten první“ říká Timofey. — Proč? Moje chuťové buňky byly v pořádku. Co se týče konzistence a pevnosti, třetí meloun je fajn, druhý přesycený a č. 1 je vyváženost všeho. A je to!
jaký je výsledek? Samotná historka, že střední Bělorusko začalo pěstovat a prodávat vlastní melouny, dokonce vyvolává jistou hrdost. A abych byl upřímný, toto řemeslo bych si koupil znovu jen ze zájmu. Pokud jde o zbytek. Lahodné a velmi sladké melouny se pěstují v úplně jiných zemích a my jsme vyzkoušeli pouze tři možnosti. Dva se ukázaly být docela sladké. Kde a od koho tedy koupit, záleží pouze na vašich touhách a vkusových preferencích. Hlavní v létě je prostě je jíst. Ne nadarmo lékaři říkají, že meloun, který je z 90 % tvořen vodou, je velmi zdravý. Obsahuje vitamín B, čistí cévy, nasycuje tělo tekutinou a živinami. Tak jděte na trh.
23. srpna, Minsk / Corr. BELTA/. Hrubá sklizeň vodních melounů na farmě běloruského prezidenta se letos očekává přibližně 100 tun. Novinářům to dnes řekl vedoucí technologické výzkumné laboratoře Institutu zelinářství Mechislav Stepuro, pod jehož dohledem a radami se již řadu let pěstují prezidentské melouny a další, uvádí zpravodaj BELTA.
Na melounové farmě hlavy státu je čas sklizně. Zatímco se Alexandr Lukašenko účastnil video summitu CSTO, práce byly v plném proudu – za den bylo odstraněno 45 tun. melouny a melouny, a to není vše, sklizeň bude pokračovat. Letos bylo vysazeno pět odrůd vodních melounů: Top Gun, Romanza, Mirsini, Beduin a Belarusian Early. Tradičně podle nařízení prezidenta půjde celá úroda na pamlsky – do dětských domovů a seniorů.
Meloun se pro Bělorusko postupně stává známou plodinou. Bobule pěstují v mnoha oblastech státní zemědělské podniky, zemědělci a četní fandové. Zvláště příznivé podmínky jsou v jižních oblastech země. Hlavní je však přísné dodržování technologie a samozřejmě kvalitní osivo od prověřených dodavatelů.
Mnozí právem považují meloun za teplomilnou plodinu a vysazují jej do skleníků. Mieczyslaw Stepuro však tvrdí, že je lepší to nedělat. Nebo alespoň ne všude a ne vždy.
„Kdo letos zasadil do skleníků, nedostal úrodu. Protože pokud se meloun zahřeje na plus 30-35 stupňů, pak se pyl stane sterilním a meloun nenese ovoce. V otevřeném terénu jsou proto příznivější podmínky,“ uvedl specialista.
Teplotní pozadí v Bělorusku se v posledních desetiletích postupně zvyšuje, objevili se hybridy s krátkou vegetační dobou a dostatečnou nabídkou filmových úkrytů, které pomohou s jarními mrazíky, říká vědec. Navíc je také důležité, v jaké zeměpisné šířce byli tito hybridi vyšlechtěni, protože obsahují určitou genetiku pro konkrétní klimatické podmínky. Vezmeme-li příklad Běloruska, pak je Nizozemsko na přibližně stejné zeměpisné šířce. Pěstovat lze i hybridy na míru pro jiné zeměpisné šířky, ale neměli byste počítat s vysokou produktivitou.
„Studovali jsme je v Bělorusku, pěstovali jsme více než 100 různých odrůd a hybridů, ale neposkytují plnou produktivitu. A ty prodávají Nizozemci. Sázíme na Romanzu, Top Gun, Beduína, Mirsiniho,“ poznamenává Mieczyslaw Stepuro. – Řekněme, že Mirsini je super raný hybrid – 50–55 dní. Romanza – 73-75 dní, Top Gun – ne více než 80. No, naše běloruská nadějná odrůda. Pracovali jsme s ním více než 30 let.” Mimochodem, melouny běloruského výběru dorůstají hmotnosti asi 8 kg a v prezidentském poli jsou také exempláře o hmotnosti 10 kg. Domácí semena jsou navíc několikanásobně levnější než holandská.
Podle vědce jsou přírodní a klimatické podmínky v Bělorusku příznivé pro pěstování vodních melounů, zejména půda. Mimochodem, melouny se u nás pěstovaly i po říjnové revoluci a hlavně v poválečných letech, kdy byl nákladný transport z Astrachaně a nebylo nic speciálního k použití.
„U nás máme lehké provzdušněné půdy. A tato kultura miluje dostatek kyslíku v půdě. Pokud například vezmeme těžké hlíny, rašeliniště, nebo řekněme, že v oblasti Brestu jsou oblasti, kde se podzemní voda blíží, kořenový systém melounu začne odumírat. Úroda tu tedy je, ale stále výrazně nižší,“ radí vědec.
Specialista řekl, že vědci již vypočítali ziskovost pěstování vodních melounů. Dosahuje 180 %. „Proto je tato kultura nezbytná a prospěšná. Jen by se dalo říci, že líný člověk se této kultuře nechce angažovat,“ uzavírá Mieczyslaw Stepuro.
O efektivitě pěstování vodních melounů hovoří na příkladu okresu Malorita na jihu Brestského regionu, kde celé vesnice pěstují sladké bobule: „Protože háďátko (škůdci rostlin – pozn. BELTA) odešlo na okurky. A je pro ně ekonomicky výhodnější prodávat vodní melouny. Toto je okres Malorita. Podmínky jsou tam dobré.”
Dalo by se říci, že tato kultura je budoucností. Protože je spolehlivý a zároveň poskytuje provozní kapitál. Mluvím s farmáři. Říká se: právě v srpnu není dostatek provozního kapitálu – dělníky je třeba zaplatit. Pokud existují zeleninové farmy, nyní prodávají. Došlo rané zelí – začínají prodávat melouny. To znamená, že provozní kapitál dorazil,“ řekl Mechislav Stepuro.
Jediná věc, odborník radí, je kontaktovat pouze důvěryhodné dodavatele semen. Jednoduše koupené někde na trhu se může ukázat jako daleko od deklarované kvality.
Vědec zdůrazňuje, že melouny pěstované v Bělorusku jsou mnohem lepší než ty dovezené. Faktem je, že dovezené lze skladovat asi 4-5 měsíců a bez ošetření fungicidy je téměř nemožné toho dosáhnout. „Naše jsou šetrné k životnímu prostředí. Neošetřujeme je fungicidy. Můžete to zpracovat a vydrží vám to šest měsíců. Můžete si to stáhnout, hodit, ale nedodržujte podmínky skladování. A tak se normální meloun skladuje asi měsíc a půl za předpokladu, že teplota je 2–5 stupňů,“ poznamenává vědec.
Když na melounovém poli v Astrachani dozraje meloun, je to podle něj také velmi dobré. Ale takovou bobule nemůžete vzít daleko. Sladká, těžká dužina, která uvnitř uzrála, se může lámat a při vysokých teplotách může také kvasit. Na export se proto sbírají trochu nezralé.
Vodní meloun je také velmi cenný pro svou nutriční hodnotu. Obsahuje méně sacharózy, a proto je sladká bobule vhodná pro diabetiky. Meloun je vhodný i do dětské výživy. Ve srovnání například se zeleninou obsahuje také hodně hořčíku.
“Proto je to “milovník hořčíku.” Pokud pěstujete melouny a nepřidáváte síran hořečnatý, pak se výnos samozřejmě snižuje. Protože je velmi citlivý na hořčík,“ řekl Mieczyslaw Stepuro.
Specialista uvedl, že celkem je na prezidentské usedlosti asi dva a půl hektaru melounů. První den byla slabší oblast odstraněna. A pak budou sklízet úrodu tam, kde je nejlepší. „Protože tam je plodnost jiná. Řekněme, že zde je hlína lehčí a tam je střední a úrodná. Sklizeň tam tedy bude někde kolem 50-55 tun na hektar. Celkem se sklidí asi 100 tun melounu. To je dobrá úroda,“ vysvětluje vědec.
Hlavní věc, zdůrazňuje, je milovat úrodu, správně se o ni starat, hnojit a krmit ji včas, chránit ji před chorobami a škůdci, a pak se vše podaří. Například brzy na jaře je důležité nevynechat fusária. Výhonek může také výrazně poškodit úrodu.
„A doporučujeme jim listové krmení. Sice je někteří zemědělci odmítají: „Tak jsem navezl řekněme hnůj, minerálku. “ Ale musíme se podívat na klimatické podmínky. Pokud, řekněme, letos bylo 30 stupňů Celsia a půda se dostatečně zahřála – až na plus 25–27 stupňů, pak už fosforečná hnojiva při této teplotě nefungují. To znamená, že musí být podán prostřednictvím listu. A pak (na prezidentském poli – pozn. BELTA) přidají monofosfát draselný,“ říká Mieczyslaw Stepuro. – Všechny fungovaly jasně. Proto je úroda dobrá. Nejprve, když vegetativní hmota rostla, přidali dusičnan draselný, poté monofosfát a poté síran hořečnatý pro zlepšení fotosyntézy. A navíc mikroelementy. Jsou svědomití a pozorní.”
A tento přístup je důležitý pro všechny rostliny. “Cítím rostliny – pracuji 51 let. Jak se říká, už jsem přišel o zuby,“ poznamenal vědec.
Pro sazenice melounu ve speciálních kazetách s buňkami doporučuje použít mimo jiné rašelinový substrát – na bázi rašeliny vysokohorské. Vyrábí ho několik továren v Bělorusku.
Další rada od Mieczysława Stepury, jak bojovat s drátovci – škodí kořenovému systému, v důsledku čehož mohou vysazené sazenice melounu jednoduše zakrnět v růstu: „Zdá se, že žije, ale neroste. A drátovec požírá kořenový systém. Aby se to nestalo, připravili jsme žvanilku – hlínu, diviznu a insekticid. Každý z nich máčeli (sazenice – pozn. BELTA). A ukázalo se, že když tuto kaši ponoříte do hlíny (je tam insekticid a samotná hlína), bude sedět na slunci doslova 15 minut a získáte mini hliněný hrnec. Mohou ji prorazit pouze kořeny. A tam, například, když procházíme sazenicemi, aplikujeme hnojiva – vypočítáme dávku, která již může zajistit, že meloun prošel fází „stanu“ (pět až šest listů 20-25 den po vyklíčení. – Poznámka společnosti BELTA).
“Toto je začátek růstu listů.” A pak se kořenový systém spojí s půdou, probíhají různé difúzní procesy a začíná růst vegetativní hmoty. Spustila se vegetativní hmota – tam pak posíláme dusičnan draselný. Poté začíná tvorba plodů – monofosfát draselný. Všechny procesy pečlivě sledujeme. Klíčová muška je pryč – pak ji ošetříme a zabijeme. Výsledek je tedy dobrý,“ vysvětluje specialista.
Kromě toho byla na prezidentském poli organizována kapková závlaha, což je dobře. „Protože letos bylo dost tepla a slunce, ale málo vlhkosti. Ačkoli by meloun přinesl úrodu, nebylo by tomu tak,“ poznamenal Mieczyslaw Stepuro.
Vysvětlil, že kořenový systém melounu je poměrně rozsáhlý. Rostlina si proto vláhu samozřejmě najde. Navíc má vypreparované listy pokryté chloupky. Příroda to tak navrhla, aby se odpařovalo méně vlhkosti. Na druhou stranu stejný mechanismus umožňuje v noci zachytit rosu a díky chloupkům ji přivést až ke kořínku.
„Pracuji s nimi (na prezidentském nádvoří – BELTA) od roku 2014. Úroda v roce 2014 byla velmi dobrá. A letos taky. Jde to v takových cyklech. Ale vždy jsme měli úrodu, i když nebyly nijak zvlášť příznivé roky,“ uzavírá rozhovor vědec. -0-
