Worms (odborný název hlístů) jsou červi, kteří žijí uvnitř lidí. Červi jsou parazité, tedy organismy, jejichž životní aktivita je založena na využívání hostitelského organismu.
Helminti (červi) jsou nejčastějšími lidskými parazity. Podle výzkumu je každý 4. člověk na světě nakažen červy. V Rusku bylo registrováno 70 druhů červů. Všichni patří do tří tříd: škrkavky, ploštěnky a motolice. Nejběžnějšími škrkavkami jsou škrkavky, hlavně škrkavky, škrkavky a bičíkovci.
Existují také střevní a extraintestinální helminti. Střevní jsou ty, které žijí v lumen lidského střeva, a extraintestinální (nebo tkáň) jsou ty, které žijí ve svalové tkáni nebo orgánech. Červi mohou postihnout mozek, plíce, játra a lymfatické cévy.
Na jednom člověku může parazitovat více druhů helmintů najednou a je to celkem běžná situace.
Infekce člověka červy se nazývá helmintické zamoření. Termín se také používá helmintóz.
Nechte svůj telefon
a my vám zavoláme zpět
Příčiny helmintiáz
Jak dochází k infekci červy?
Dospělí jedinci kladou obrovské množství vajíček (stovky a tisíce denně). Vajíčka červů se vylučují z lidského těla spolu s výkaly. Aby se nový hostitel nakazil, je nutné, aby se do jeho střev dostala vajíčka helmintů. Ve většině případů k tomu dochází spolu s příjmem potravy, například při jídle neumytýma rukama nebo při konzumaci nemyté zeleniny a ovoce. Některé typy helmintických napadení jsou geohelmintiázy. V tomto případě musí vajíčka parazita nejprve dozrát tak, že budou nějakou dobu v půdě (např. škrkavky). Jiné druhy červů se používají pro dozrávání mezilehlých „hostitelů“ – zvířat. Jedná se o tasemnice – nejznámější z plochých parazitických červů – hovězí a vepřové. Jejich larvy dozrávají ve svalech zvířat a do lidského těla se dostávají spolu s masem, které neprošlo náležitou tepelnou úpravou, a již uvnitř člověka se proměňují v dospělce.
Je možná i opačná situace, kdy lidské tělo využívá helmint jako inkubátor pro larvy. Konečným hostitelem takových parazitů je predátor. Očekává se, že predátor uloví kořist a sežere maso infikované larvami. V tomto ohledu je člověk slepou uličkou – larva, která se do ní dostane, se již nepromění v dospělce, ale larvy
červi dravci nám mohou způsobit mnoho zla.V lidském prostředí jsou typickými dvěma dravými zvířaty pes a kočka. Mohou se stát zdrojem infekce. Vajíčka červů těchto zvířat se dostávají do lidského střeva, kde se z nich vylíhnou larvy, které pak mohou migrovat po celém těle. Nejčastěji jsou postižena játra. Aby se zabránilo infekci od domácích zvířat, neměli byste je líbat a pes, který se může nakazit helminty při běhu po ulici, musí být pravidelně ošetřován červy.
Vajíčka červů se také mohou dostat do našeho těla vdechováním prachu nebo douškem vody při koupání v jezírku. Mouchy nesou vajíčka červů.
Červi u dětí
Děti se nakazí červy častěji než dospělí. Malé děti mají tendenci strkat vše do úst. Při procházce si děti hrají na zemi a na pískovišti. Mohou obejmout a líbat cizí lidi a toulavá zvířata. Špinavé ruce je nezajímají.
Proto je tak důležité snažit se dětem vštípit hygienické dovednosti co nejdříve. Malé děti by měly být na procházkách pod dohledem, vždy mít připravenou vodu a dezinfekční prostředky, aby si mohly včas umýt ruce a otřít obličej. A při prvních příznacích helminthické invaze byste se měli poradit s lékařem.
V Moskvě jsou nejčastěji zjištěnými helmintovými infekcemi enterobiáza a askarióza.
Enterobiáza – helmintiáza způsobená červy
Pinworms jsou detekovány častěji než ostatní helminti (v 90% případů detekce infekce červy).
Pinworms jsou šedobílí škrkavky o délce 2 až 12 mm. Parazitují ve střevech. Samice sestupují podél konečníku, vystupují z řitního otvoru a po jeho obvodu kladou vajíčka, načež hynou. V tomto případě pacient pociťuje silné svědění v konečníku. Při škrábání se vajíčka červů dostávají na pokožku rukou a pod nehty. Pokud se tedy nedodržují hygienická pravidla, je možná neustálá samoinfekce.
Pinworms mají krátkou životnost – 3-4 týdny. K vyléčení teoreticky stačí hygienické postupy – každodenní mytí, udržování čistých rukou, pravidelná výměna spodního prádla a ložního prádla. A za měsíc by špendlíky měly zmizet. Protože však infikují především děti, je často nemožné zajistit potřebnou úroveň hygieny. Proto, pokud máte podezření na enterobiázu, měli byste se poradit s lékařem.
Hlavním příznakem enterobiázy je svědění v anální oblasti.
Ascariáza – helminthiáza způsobená škrkavkami
Ascariáza je diagnostikována v 70% případů helmintové infekce.
Ascaris je kulatý červ, jehož délka dosahuje u samců 25 cm a u samic 40 cm. Vajíčka ascaris musí dozrát v zemi. Zralá vejce se do lidského těla dostávají při konzumaci špinavýma rukama nebo z nemyté zeleniny a ovoce. Larva se vylíhne z vajíčka v lidském střevě, ale na rozdíl od dospělce potřebuje vzduch. Proto larva, která má v tuto chvíli mikroskopickou velikost, proniká do krevních cév a migruje po celém těle a dostává se do plic. V plicích larvy rostou a dospívají, pohybují se alveoly do průdušek a z průdušek do průdušnice. Lidské tělo reaguje na helminta kašlem (jedná se o specifický příznak askariózy). Larvy jsou vykašlávány spolu se sputem a člověk je náhodně pozře. To umožňuje již vyvinuté larvě znovu vstoupit do střeva, kde dospělec nadále existuje. Celý proces migrace trvá přibližně 2 týdny.
Škrkavky mohou v lidském těle žít až rok, v některých případech i déle. Během tohoto období odpadní produkty škrkavky otráví tělo „hostitele“ a způsobí poruchy ve fungování trávicího, nervového a reprodukčního systému.
Příznaky helmintiáz
Tělo se snaží bránit pronikání červů. První důsledky napadení hlísty přesně souvisejí s imunitní reakcí těla na vniknutí vajíček a larev hlístů. Toto akutní stadium trvá (v závislosti na typu parazita) několik týdnů až několik měsíců. Alergická reakce se může projevit ve formě vyrážky, otoku, zduření lymfatických uzlin, kašle atd.
Pokud jsou všechny ochranné bariéry těla porušeny, pak helmintiáza vstoupí do chronického stádia.
Z larvy se vyvine dospělec. V případě jednotlivých parazitů si člověk jejich přítomnosti nemusí všimnout, ale pokud je helmintů mnoho, pak důsledky jejich přítomnosti uvnitř těla výrazně ovlivňují zdraví.
Červi poškozují tkáně tím, že se na ně uchycují pomocí svých fixačních orgánů (háky, trny apod.), v důsledku čehož může v tomto místě vzniknout zánět.
Červi pro sebe vytvářejí příjemné prostředí. Způsobují zejména potlačení imunitního systému, takže obranný systém těla již na jejich přítomnost nereaguje. Snížená imunita způsobuje, že se člověk stává náchylným k různým infekčním chorobám.
Přítomnost červů v lidských střevech narušuje metabolismus, protože červi absorbují živiny (bílkoviny, minerály, vitamíny, sacharidy). Některé druhy červů vylučují látky, které neutralizují trávicí enzymy hostitele. Odpadní produkty červů způsobují změny střevní mikroflóry a podporují rozvoj patogenních mikroorganismů.
Mnoho druhů červů jsou hemofágy, to znamená, že se živí krví hostitele, což přispívá k rozvoji anémie a nedostatku vitamínů (červi absorbují tolik potřebný vitamín B12).
Pokud parazit nežije ve střevech, ale v tkáních některého orgánu, pak jeho růst způsobuje stlačení a deformaci tkání, což může vést k narušení funkcí tohoto orgánu (mozek, játra, oční bulva).
Podezření na helmintiázu především způsobuje narušení trávicího systému a neurologické poruchy.
Důsledky přítomnosti červů v těle nejsou specifické a lze je zaměnit za příznaky různých onemocnění. Člověk si může stěžovat na občasnou bolest v břišní oblasti s nejasnou lokalizací, plynatostí nebo pocitem plnosti břicha. Chuť k jídlu se může zvýšit nebo zcela chybět. Mohou se objevit poruchy střev (zácpa nebo průjem).
Helminthické zamoření je často příčinou neuropsychiatrických poruch – je to důsledek přítomnosti toxinů produkovaných helminty v krvi. Pacient může pociťovat celkovou slabost, emoční nestabilitu, únavu a může být pozorována ztráta koncentrace.
Metody diagnostiky helmintiázy
Vzhledem k tomu, že příznaky helmintiázy se shodují se známkami mnoha dalších onemocnění, před předepsáním léčby je nutné se ujistit, že červi jsou skutečně přítomni v těle. K tomuto účelu se používají různé laboratorní diagnostické metody.
Při podezření na helmintické napadení je prvním krokem provedení testu stolice na vajíčka červů. Pro větší jistotu v nepřítomnost červů se doporučuje provést takovou analýzu několikrát (negativní výsledek v případě jediné analýzy nezaručuje, že červi nejsou). Enterobiázu však nelze detekovat pomocí analýzy stolice.
Nyní na ten, kdo bydlí v malém domku o kterých bude v článku řeč. Helminti jsou plochí (cestódy a trematody) a kulatí (háďátka). Aniž bychom se pouštěli do džungle parazitologie, omezíme se dnes na ty parazity, kteří žijí a – bohužel – bují ve střevech našich psů a koček. Z plochých helmintů je v našich petrohradských reáliích nejrozšířenější Dipylidium caninum – také tasemnice okurková, z kulatých – Toxocara a Toxascaris (většinou to jsou tytéž „Pane doktore, můj pes má červy. “). Je však nutné pamatovat na to, že kromě nich existují i další helminti a také prvoci, kteří mohou vašeho mazlíčka a někdy i vás docela vážně zkazit.
Odčervování lze logicky rozdělit na léčebné a preventivní. Zdá se, že o léčbě je vše jasné, alespoň z pohledu majitele: pokud dal pilulku, paraziti měli potíže. Bohužel ne všechno je tak jednoduché a důrazně nedoporučuji léčit takové patologie sami. Například u toxokarózy procházejí larvy helmintů tzv. „hepato-pulmonální migrací“, tzn. toulat se po těle, což může způsobit nejen gastrointestinální příznaky, ale také například kašel. Obrovské množství léků na našem trhu nepůsobí na larvy Toxocara, ale zabíjí pouze dospělé jedince ve střevech a proto je nutné takové léky podávat opakovaně. Ostatní anthelmintika mají vynikající účinek na všechny formy parazita. Některé léky obsahují účinné látky, které jsou nedostatečné pro úplné terapeutické odčervení. Například 1 ml suspenze Prazitel obsahuje pouze 3 mg praziquantelu, přičemž účinná dávka je 5 mg. Některé pokyny obsahují záměrně nepravdivé informace, ale neobsahují informace o kontraindikacích a vedlejších účincích. Některé léky nebyly testovány a na mnoho helmintóz nefungují. Kromě, Ne všechny jogurty jsou si rovné ne všechny léky jsou stejně bezpečné. Antigelmetika s obsahem levomisolu (Azinox Plus, Decaris aj.) jsou u koček přísně kontraindikována, psi jsou na tuto účinnou látku méně citliví, ale přesto u nich nejsou tyto léky indikovány. Poněkud méně toxický je albendazol (febtal combo, alben, alben C, alvet atd.), pokud však existuje alternativa, je lepší použít anthelmintika, která jej neobsahují. Léky obsahující fenbendazol (cestal plus, dirofen) jsou málo toxické, ale neúčinné proti řadě helmintiáz. Z toho plyne celkem jednoduchý závěr – na veterinárním specialistovi není třeba šetřit.
S preventivním odčervováním je vše ještě složitější. Zdá se, že je také vše jasné: opět podal pilulku včas a zajistil mazlíčkovi zdravý a šťastný život. Zde je hlavní problém: naprostá většina antihelmetik dostupných na našem trhu nepůsobí preventivně. Nebo spíše ano, ale ne v zamýšleném smyslu. Tím, že svému psovi podáváte např. léky s obsahem praziquantelu, předcházíte infekci lidí echinokokem nebo alveokokem. Pokud se vaše kočka připravuje na získání dědiců, pak léky obsahující např. makrocyklické laktony (milbemax apod.) ochrání koťata před toxokarou, která se může přenášet laktogenně – tedy mlékem. Například lék „Stronghold“ má preventivní účinek v obvyklém smyslu slova – chrání zvíře před infekcí kulatými helminty po dobu jednoho měsíce.
Kdy je tato „kouzelná pilulka“ stále potřeba a je vůbec potřeba? Potřebné, ano. Navíc i pro kočku, která nevychází z domu a myši viděla jen v televizi. Bohužel kromě kočky bydlíte v domě a stále z domu odcházíte a na botách si přinášíte spoustu parazitologicky zajímavých věcí z ulice. Navíc nikdo není v bezpečí před kočkou, která uteče do vchodu nebo na ulici. Když přijdete domů, váš mazlíček si samozřejmě umyje nohy – bohužel jen jazykem. U psů je vše v tomto případě docela jednoduché – psi chodí na procházky na ulici, která, jak víte, není v žádném případě sterilní. Kočky, stejně jako psi, mohou lovit myši, krysy, mouchy, šváby a další boží stvoření. Úspěšný lovec kromě slávy, cti a náklonnosti dostane do útrob vajíčka Toxocara, Toxoscaris a dokonce i Alveococcus. Další rizikovou skupinou jsou zvířata, která jedí ve stravě tepelně nezpracované ryby a jateční odpad. Dobrá vzpomínka na sebe mohou zanechat i jiná zvířata – například na výstavách nebo při páření. Novorozená koťata dostávají první porci helmintů s prvním douškem mléka a štěňata ji dostávají i v děloze.
S ohledem na výše uvedené můžete snížit riziko infekce helminty, což bude velkou pomocí při výběru individuálního odčervovacího režimu:
– při přirozeném krmení je nutné ryby a/nebo maso tepelně upravit (zmrazit nebo vařit),
– otřít si nohy před vchodovými dveřmi a venkovní boty odložit do skříně,
– pravidelně ošetřovat zvířata proti blechám,
– pokud je to možné, snižte pravděpodobnost, že se váš mazlíček dostane do kontaktu s jinými zvířaty,
– nepouštějte kočku do vchodu,
– psovi po procházce umýt tlapky a zabránit mu v pojídání exkrementů,
– čistěte kočičí pelíšek včas a pravidelně provádějte mokré čištění v domě,
– pověsit kočce na krk zvoneček – zvonění způsobí, že se rozprchnou nejen myši, ale i okolní kočky.
Abyste své kočce nebo psovi i přesto zajistili ten zdravý a spokojený život, je potřeba zvolit optimální schéma preventivních opatření, mezi které patří nejen odčervování, ale i pravidelné odblešení a také očkování. V tomto případě je třeba vzít v úvahu mnoho faktorů: věk zvířete, druh potravy, roční období, aktuální nemoci, zda zvíře chodí ven, je využíváno k chovu atd. Z toho plyne ještě jeden logický závěr a významově úplně stejný jako ten předchozí – abyste vše udělali správně a svému miláčkovi neublížili, kontaktujte svého ošetřujícího veterináře.
Na závěr si pojďme vyjasnit několik běžných mýtů:
1. Před očkováním musí být zvíře odčerveno.
Ano, skutečně, před očkováním musí být zvíře bez parazitů – aby se snížilo riziko alergických reakcí na biologický přípravek a vytvořila se účinná imunitní odpověď. V tomto případě by mělo být odčervení provedeno s přihlédnutím k výše popsaným faktorům a ne „Pane doktore, očkujte – už jsem vám dal antihelmintikum“. Pokud má pes/kočka klinické příznaky parazitárního onemocnění, musí být zvíře ošetřeno a v souladu s tím se načasování vakcinace odloží až do úplného uzdravení potvrzeného laboratoří. Při absenci takových příznaků však není „kouzelná pilulka“ podána včas absolutní kontraindikací očkování. To je poměrně kontraindikace a v situaci, kdy je riziko nákazy zvířete infekčním onemocněním opravdu vysoké, je podávání biologických přípravků celkem přijatelné.
2. Pokud seberete zatoulané kotě/štěně, dejte mu stejně kouzelnou pilulku.
Nebo pozastavení. A teď si představte: ubohé hladové zvířátko, které se neznámou dobu živí slupkama od brambor a krysími ocásky, se ocitne v teplém, pohostinném domově, kde se ho okamžitě snaží nakrmit podle schématu „nech_jíst_vše_až_to_praskne“. Všude po něm skáčou stáda blech, má rýmu, zánět spojivek, kašel, břicho nateklé od helmintů, cystoisospory, dalo by se říci, viditelné pouhým okem, a enteritidy způsobené ošklivými věcmi na ulici a přidruženými infekcemi. (no, tady pomohli paraziti – co říkáte? ), a po výborném jídle, sušenkách a neméně chutné klobáse – je tu i potravinový stres. V takové situaci odčervování jen zhorší už tak těžký stav nebohého zvířete – dokonce až k jeho smrti. Počkejte pár týdnů – věřte mi, helminti vám neutečou.
3. Pokud má zvíře průjem, znamená to, že má červy.
Zdaleka není pravda, že za vznik gastrointestinálních příznaků mohou helminti – i když jste se s nimi setkali na vlastní oči, tzn. našli je v lejnech nebo zvratcích. Vaše zvíře se mohlo otrávit, nakazit se infekcí nebo utrpět například exacerbaci chronického nenakažlivého onemocnění. A helminti, ano, byli, jsou a budou. Nemá smysl ztrácet čas a krmit zvíře po hrstech antihelmetik – je třeba co nejdříve konzultovat lékaře.
4. Dal jsem šelmě pilulku – vezmi si ji taky.
Z helmintiáz, kterými se můžeme nakazit líbáním psa na vlhký nos, jsou pro nás nepříjemné především echinokok a alveokok. Řekl bych, smrtelně nepříjemné. U lidí trpících imunosupresí (pacienti s rakovinou podstupující chemoterapii, pacienti s AIDS atd.) se jedná také o syndrom larva migrans nebo larvální toxokaróza. Ani vermox, milovaný majiteli, ani decaris, ani pyrantel nepomohou vyléčit tyto patologie, stejně jako nepomohou zabránit infekci jimi. Pro vás a pro mě je nejnebezpečnějším zvířetem, kupodivu, člověk. Právě od lidí se nakazíme lidskými parazity a právě jich se musíme bát. Od problémů nás tedy v tomto případě nezachrání pilulky, ale jednoduchá hygienická opatření jako mytí rukou před jídlem. Máte-li podezření, že vy nebo vaši rodinní příslušníci trpíte parazitárním onemocněním, kontaktujte svého místního lékaře.
————–
Pro ty majitele, kteří chtějí vědět víc, připomínám, že pokračuje zápis do kurzů základů veterinární medicíny.
