Některá zvířata dostala své jméno od lidí, kteří je objevili. Zejména pečeť Weddell je pojmenována po Siru Jamesi Weddellovi. Tento muž se jednou vydal na rybářskou výpravu do moře a takové tuleně našel v Antarktidě ve značném množství.
Základní popis
Takových tuleňů je na území Antarktidy poměrně hodně, pro toto období zde žije asi 800 tisíc obyvatel, jsou jedni z nejběžnějších. Navenek připomínají prostého tuleně a zoologové patří do čeledi s příznačným názvem Skuteční tuleni, čili jsou prakticky standardem.
Délka těla tohoto zvířete je až tři metry a hmotnost je až 400 kilogramů. Samice jsou zpravidla o něco větší a tyto maximální parametry jsou uvedeny speciálně pro ně a samci často váží asi o 30 kilogramů a jsou o 40 centimetrů kratší.
Tělo je oděno do hrubé a krátké srsti bez podsady, která je nejčastěji hnědošedé barvy. Někdy jsou pozorováni i zcela černí jedinci, kteří mají lehký odstín stříbrné. Je možné spatřit i takové tuleně Weddellovy, které mají na břiše a bocích světle zbarvené oválné skvrny.
Aby se vyrovnali s chladem, používají tito tuleni hustý tuk, který se nachází pod silnou kůží. Vrstva tuku je více než 10 centimetrů a umožňuje nepřetržitý pobyt ve studené vodě.
Tito tuleni pravidelně línají zpravidla od prosince do února, tato skutečnost však nemá prakticky žádný vliv na chování a zvyky, jedinci nepociťují nepohodlí z línání a nadále klidně plavou ve studené vodě.
Chování a stanoviště
Tuleni mohou pod vodou plavat asi hodinu, poté se potřebují nadechnout. K tomu vystupují na povrch, ale mohou využít i speciální otvory, které se dělají v tloušťce ledu. Takové důlky jsou často pozorovány v rozloze antarktické pouště. Často právě u takové díry čeká medvěd, který si chce pochutnat na tuleně. Zároveň má tuleň výborný sluch a dokáže snadno označit, kudy medvěd chodí, a vybrat si jiný otvor.
Tito jedinci žijí po celý rok u antarktického pobřeží. Hodně času tráví na unášených ledech, kde zůstávají i při výrazném ochlazení. Jak již bylo zmíněno, mají poměrně působivou tukovou vrstvu, takže žádná změna počasí není pro tato zvířata zásadní.
Když nastane krutá zima, tuleni Weddellovi sestoupí pod vodu, kde tráví většinu času. Přibližují se ke břehu a plavou tam, jen pravidelně se vynořují, aby získali novou porci vzduchu.
Toto chování je velmi rozumné, protože teplota vody se udržuje těsně pod nulou a na souši teplota vzduchu dosahuje -45, tedy mnohem nižší. Pokud v takovém počasí jdou na led, tak nepomůže ani výrazná vrstva tuku. Dělají si proto do ledu malé dírky a klidně plavou v teplé vodě.
Zde může vyvstat otázka, ale jak tak měkká a jemná těsnění dělají díry do tak tvrdé a silné vrstvy antarktického ledu? K tomu používají vlastní zuby, které také udržují vzduchové otvory ve správných podmínkách. S přihlédnutím k teplotnímu rozdílu je snadné pochopit, jak rychle mohou tyto otvory zamrznout, proto pro prevenci těsnění pravidelně obnovují každý takový vzduchový otvor, znovu tam plavou a zuby žvýkají led.
Tuleni jsou výborní plavci a dokážou se ponořit do značných hloubek. Zcela normální je pro ně hloubka kolem 400 metrů.
Právě ve vodní hladině a hloubkách hledají tuleni vlastní potravu, což jsou různí hlavonožci a ryby. Sami přitom nemají prakticky žádné přirozené nepřátele – a není se čemu divit. V tak drsných podmínkách totiž může existovat jen málo dalších, takže tuleně Weddell se zpravidla dožívají vysokého věku, který způsobuje smrt.
Chov tuleňů Weddellových
Nastává období páření, které je poměrně krátké a nastává na podzim od září do října. V Antarktidě je však toto období jaro – hromadí se mladý led, který se snadno prokousává dírami, a je zde také možnost shromáždit se na břehu za účelem organizování kolonií nebo sjednocení za tímto účelem na velké ledové kře. a plavat podél pobřeží.
Tak či onak, jarní sraz tuleňů shromáždí někde mezi 50-100 jedinci ve skupině, ale někdy může být kolonie až 200 zástupců. Díky takovému svazku se partneři mohou navzájem najít a produktivně pářit, načež dojde k těhotenství, které trvá 10 měsíců a končí narozením malého tuleně (obvykle jednoho) dlouhého až 130 centimetrů a hmotnosti až 30 kilogramů.
Samice rodí na ledu. Novorozenci mají okamžitě poměrně dlouhou a jemnou srst, která jim umožňuje normálně se přizpůsobit drsným arktickým podmínkám. Tak hustá srst je u novorozenců vyžadována, aby se nahromadilo více tuku.
Zpravidla prvních 8 týdnů nosí dítě dlouhou a hustou srst, která má malé tmavé skvrny a je celkově našedlá. Poté se vytvoří víceméně normální vrstva tuku. Mimochodem, kojení trvá také asi 8 týdnů a právě to je hlavním faktorem, který umožňuje miminku ukládat tuk potřebný pro antarktické podmínky.
Poté, co malý tuleň již nepotřebuje mateřské mléko a získá zformované tělo, jde do vody a začíná tam samostatně jednat, hledat potravu a dělat jiné věci. Po dosažení věku tří let mohou samice rodit, puberta samců nastává o něco později a začíná asi 6 let po porodu. Předpokládaná délka života je asi 20 let.
Skutečný mořský hrbolek, tuleň, je jedním z úžasných představitelů světa zvířat naší planety, který spojuje mořský i suchozemský životní styl. Tuleni v širokém slova smyslu znamenají všechny zástupce řádu ploutvonožců, savců, u kterých se v průběhu evolučních přeměn místo tradičních tlapek vyvinuly skutečné ploutvonožce. Ale obvykle tuleni znamenají zvířata z čeledi skutečných tuleňů a náš článek je o nich.
Popis, struktura, charakteristika
Vzhled tuleňů je způsoben jejich vodním životním stylem. Na jedné straně ploutvonožci, kteří dali jméno celému druhu – „ploutvonožci“, proměňují tyto nemotorné zemní hroudy ve vynikající plavce. Na druhou stranu tuleni, na rozdíl od velryb a delfínů, neztratili spojení se zemí, kde také všichni tráví spoustu času.
Všichni tuleni jsou poměrně velká zvířata. Hmotnost tuleňů se tedy v závislosti na druhu pohybuje od 40 kg (u tuleňů) do 2,5 tuny (u tuleňů sloních). Také délka těla tuleně se pohybuje od 1,25 metru u tuleně – nejmenšího z čeledi pravých tuleňů, pak 6,5 metru u tuleně sloního, jehož jméno výmluvně vypovídá o největší velikosti tohoto druhu tuleňů. A zajímavé je, že mnoho tuleňů stejného druhu může měnit svou velikost v závislosti na ročním období, protože mají tendenci hromadit sezónní zásoby tuku, které pak mizí.
Tvar těla tuleně je protáhlý a proudnicový, krk je krátký a silný, korunuje ho hlava tuleně, která je relativně malá, ale má zploštělou lebku. Tulení ploutve mají velmi vyvinuté ruce a nohy.
Tělo tuleňů je pokryto krátkou a tvrdou srstí, která na jedné straně nebrání jejich pohybu pod vodou a na druhé straně chrání svého majitele před chladem. Tuleni před chladem chrání i zásoby podkožního tuku nashromážděné tuleni na zimu. Ve skutečnosti tento podkožní tuk tuleňů plní termoregulační funkci a umožňuje zvířatům snadno snášet drsný arktický a antarktický chlad. Zbarvení většiny druhů tuleňů je šedé nebo hnědé, některé druhy mají skvrnitou kresbu.
Když se podíváte na fotografii tuleně, zdá se, že tento tvor je na souši velmi nemotorný a pomalý, a to je pravda, protože při pohybu se tuleni spoléhají na přední končetiny a žaludek, zatímco zadní končetiny se jednoduše táhnou po zemi. Navíc, vzhledem k poměrně velké mase tuleňů, je pro ně opravdu obtížné se pohybovat po zemi. Jakmile jsou ale ve vodě, tuleni jsou zcela přeměněni, není ani stopy po pomalosti a neohrabanosti, která je pro ně na souši charakteristická – ve vodě jsou schopni dosáhnout rychlosti až 25 km za hodinu. Kromě toho jsou tuleni vynikajícími potápěči, kteří se dokážou ponořit až do hloubky 600 m.
Je pravda, že tuleni mohou pod vodou strávit maximálně 10 minut, během této doby dojde zásoba kyslíku, který je ve speciálním vzduchovém vaku (pod kůží tuleně), a musí se znovu vrátit na souš.
Oči tuleňů jsou sice větší, nicméně jejich zrak není příliš vyvinutý (jako ostatně u všech vodních savců), všichni tuleni jsou krátkozrací. Špatný zrak je ale dokonale kompenzován dobrým sluchem a zejména čichem, takže tuleni jsou schopni zachytit pachy na vzdálenost 300-500 metrů. Tuleni mají také takzvané hmatové vousky (říká se jim také „fousy“), se kterými se pohybují mezi podvodními překážkami. Za zmínku také stojí, že některé druhy tuleňů mají schopnost echolokace, i když je u nich mnohem méně vyvinutá než u velryb a delfínů.
U tuleňů, s výjimkou několika druhů, neexistuje žádný pohlavní dimorfismus, to znamená, že samci a samice vypadají stejně (pouze u tuleňů a tuleně sloního mají samci na tlamě zvláštní „ozdobu“). Pokud jde o rozmnožovací orgány, u tuleňů, stejně jako u mnoha jiných vodních savců, jsou ukryty v záhybech kůže a nejsou vidět.
Habitat
Biotop tuleňů je velmi široký, dá se říci, že je to celá zeměkoule. Je pravda, že vzhledem k mořskému životnímu stylu tuleňů žijí všichni na pobřeží moří a oceánů. Většina druhů těchto zvířat žije v chladných zeměpisných šířkách Arktidy a Antarktidy, kde díky podkožnímu tuku skvěle snáší místní chlad, ale existují i takoví tuleni, jako je tuleň mnich, kteří žijí v teplém Středomoří.
Ve vnitrozemských jezerech kontinentů žije také několik druhů tuleňů, jako je tuleň bajkalský.
Životnost
Délka života tuleňů závisí na tom, zda se jedná o samce nebo samici, samice žijí déle než samci, v průměru se dožívají 35 let, samci se bohužel dožívají v průměru o 10 let méně – 25 let.
Život
Tuleni, přestože tvoří skupinová soustředění – tzv. rookeries na březích moří a oceánů, se na rozdíl od jiných ploutvonožců mnohem méně vyznačují stádovým pudem. Například se krmí a odpočívají odděleně a pouze v případě nebezpečí sledují chování svých druhů.
Také tuleni jsou velmi mírumilovná stvoření, prakticky se mezi sebou nehádají, samozřejmě s výjimkou období páření, kdy několik samců dosáhne jedné samice, v takové situaci mohou zuřit i mírumilovní tuleni.
Jak jsme psali výše, na břehu jsou tuleni nemotorní a pomalí, proto jsou na hnízdištích speciálně umístěni blíže k vodě, aby se v případě nebezpečí ponořili do vodní hladiny. Také se čas od času jen tak ponoří do vody pro kořist a pak se přesuneme k dalšímu bodu.
Jídlo
Tuleni jsou predátoři a jejich hlavním zdrojem potravy je různý mořský život: ryby, měkkýši, raci, krabi. Takovým velkým tuleňům, jako je tuleň leopardí, nebude vadit jíst řekněme tučňáky.
Nepřátelé v přírodě
Samotní tuleni se zase mohou stát kořistí jiných větších mořských predátorů: žraloků, kosatek. Nebezpečí také může čekat na arktické tuleně na pobřeží v podobě ledních medvědů a lidí (například Čukčové loví tuleně od pradávna).
Typy, fotky a jména
Podle zoologické klasifikace existuje 24 druhů pravých tuleňů, popíšeme ty nejzajímavější z nich.
tulení mnich
Tento druh tuleňů je mezi tuleněmi snad nejmilejší teplo, protože upřednostňuje teplé vody Středozemního moře, Havajských a Karibských ostrovů, kde skutečně žije, před chladnou Arktidou a antarktickým chladem. Také na rozdíl od jiných tuleňů má dobře vyvinutou zadní část spodní čelisti. Délka těla tuleně mnicha je 2-3 metry a váží 250 kg. Má šedohnědou barvu a světlé břicho, díky kterému dostal své druhé jméno – tuleň bělobřichý. Zajímavé je, že v minulosti žili tuleni mniši také v Černém moři a mohli se vyskytovat na černomořském pobřeží naší země, ale v poslední době se populace těchto tuleňů výrazně snížila, v současné době jsou uvedeny všechny poddruhy tuleňů mnichů v červené knize.
Sea Elephant
Jak už z názvu asi tušíte, tuleň sloní je největší druh tuleňe, jeho délka může dosahovat až 6,5 metru a váží 2,5 tuny. Určitá vlastnost se slony je dána nejen velkými rozměry, ale také přítomností horkého nosu u samců tuleňů slonů. Tuleni sloní se dělí na dva poddruhy v závislosti na jejich stanovišti: tuleň sloní žije na pobřeží Severní Ameriky a tuleň sloní žije v Antarktidě.
Rossová pečeť
Pojmenován po anglickém průzkumníkovi Jamesi Rossovi. Je to relativně malý antarktický tuleň, jak malý, jeho délka těla je asi 2 metry a váží 200 kg. Má velmi silný krk v záhybech, ve kterých může dobře skrýt hlavu. Málo prozkoumaný, protože žije v odlehlých oblastech Antarktidy.
crabeater těsnění
Tuleň crabeater, pojmenovaný tak pro svou gastronomickou závislost na krabech, je také nejpočetnějším tuleňem na světě – podle různých odhadů se jeho počet pohybuje od 7 do 40 milionů jedinců. Má střední rozměry pro tuleně – délka těla – 2,2-2,6 metru, hmotnost – 200-300 kg, dlouhá úzká tlama. Tito tuleni žijí v Antarktidě a jižních mořích ji omývají, často rádi uspořádávají svá hnízdiště na ledových krách a plavou s nimi.
Mořský leopard
Tento druh, pojmenovaný pro svou skvrnitou srst a dravé chování, je považován za nejnebezpečnější a nejagresivnější mezi tuleni. Zejména mořští leopardi nepohrdnou útokem na menší tuleně jiných druhů, ale tučňáci jsou jejich oblíbenou pochoutkou. Velikost leoparda mořského je větší než u mnoha jiných druhů tuleňů, pouze je nižší než tuleň sloní, jeho délka těla může dosáhnout až 4 metrů a váží 600 kg. Žije podél pobřeží Antarktidy.
Weddellova pečeť
Je pojmenován po jiném Angličanovi – britském mořeplavci Siru Jamesi Weddellovi, který byl velitelem výzkumné expedice ve Weddellově moři, během níž byl tento druh tuleňů poprvé objeven Evropany. Mezi ostatními tuleni vyniká tuleň Weddell svou pozoruhodnou schopností potápět se a zůstat pod vodou – zatímco mnoho jiných tuleňů může být v mořských hlubinách maximálně 10 minut, tento tuleň dokáže plavat hodinu. Žije také v Antarktidě.
krytá těsnění
Na rozdíl od svých výše popsaných protějšků žije tento tuleň v Arktidě, především na pobřeží Severní Ameriky, Grónska. Od ostatních tuleňů se liší svým skvrnitým zbarvením.
Společná pečeť
Tento druh tuleňů, zastoupený čtyřmi poddruhy (v závislosti na jejich stanovištích), žije na celé severní arktické polokouli: na březích Severní Ameriky, Skandinávie, v severní části Ruska. Některé poddruhy tuleně obecného jsou ohroženy kvůli jejich pytláctví.
Těsnění s dlouhými ústy
Tuleň s dlouhým obličejem je tak pojmenován kvůli své délce, stejně jako u tuleňů čenich. Délka těla tuleně dlouhočelého je 2,5 metru a váží až 300 kg. Žije v severním Atlantiku: na pobřeží Grónska, Skandinávie a Islandu.
Těsnění harfy
Další z tuleňů severních, žijící na pobřeží samotného Grónska. Od ostatních druhů tuleňů se liší svým charakteristickým zbarvením: pouze mají stříbrošedou srst, černou hlavu a černou linii ve tvaru podkovy, která se táhne od ramen na obou stranách. Tuleň grónský je poměrně malý – délka jeho těla je 170-180 cm, hmotnost – 120-140 kg.
pruhované těsnění
Od ostatních tuleňů se liší neobvyklým pruhovaným zbarvením bílých a černých květů. Obývá Beringovo, Ochotské a Čukotské moře. Délka těla pruhovaného těsnění je 150-190 cm, hmotnost – 70-90 kg.
Těsnění
Tuleň je nejmenším druhem tuleně, jeho průměrná délka těla je 1,5 metru a váží až 100 kg. Ale to je v průměru nejmenší z poddruhů tuleňů – tuleň Ladoga, který žije ve vlastním jezeře Ladoga, má délku těla ne více než 135 cm a hmotnost 40 kg. Tuleni obecně žijí ve studených a mírných vodách Tichého oceánu, Atlantiku a Severního ledového oceánu, stejně jako ve velkých jezerech a vnitrozemských mořích. V závislosti na stanovišti se rozlišují takové poddruhy, jako je tuleň kaspický, tuleň bajkalský, tuleň Ladoga.
Reprodukce
Tuleni se rozmnožují a všechny druhy pouze jednou ročně. Jejich páření obvykle začíná na konci léta. Během tohoto období jsou možné potyčky mezi soupeřícími samci usilujícími o pozornost jedné samice. Ta si podle očekávání nakonec vybere k páření nejsilnějšího samce.
Březost tulení samice trvá rok, poté se narodí pouze jedno mládě. Pravda, rodí se již plně vyvinutý a přizpůsobený tuleň. Tulení mláďata mají bílou kůži, proto se jim také říká mláďata. Nemohou matku doprovázet ve vodě, a tak většinu času tráví na břehu nebo na unášené ledové kře. Velmi rychle, když se krmí tučným mateřským mlékem, bohatým na bílkoviny, začnou dorůstat a zvětšovat se, až se z nich stanou dospělí soběstační tuleni.
Zajímavá fakta
- Stáří mrtvého tuleně lze určit podle počtu kruhů na základně jeho tesáků.
- Mateřské mléko tulení samice je svým složením nejtučnější (obsah tuku v něm přesahuje 50 %), stejně tučné mléko mají pouze velryby.
- Latinský název tuleně se do našeho jazyka překládá jako „malé morče“ (avšak ne úplně malé).
- Tuleni, stejně jako lidé, mohou plakat, ale na rozdíl od nás nemají slzné žlázy.
Video
A na závěr informativní dokumentární film o našich dnešních hrdinech – “Záhada hnízdišť tuleňů kaspických.”
Autor: Pavel Čajka, šéfredaktor časopisu Poznavayka
Při psaní článku jsem se snažil, aby byl co nejzajímavější, nejužitečnější a nejkvalitnější. Budu vděčný za jakoukoliv zpětnou vazbu a konstruktivní kritiku ve formě komentářů k článku. Své přání/dotaz/návrh můžete také napsat na můj mail pavelchaika1983@gmail.com nebo na Facebook, s respektem k autorovi.
