Navenek toto zvíře nevypadá ani tak jako had, ale jako velká žížala. Celková délka obyčejného slepého hada obvykle nepřesahuje 30 cm (v rekordních případech může dosáhnout 40 cm).
Ocas je navíc velmi krátký (40-50krát kratší než tělo) a končí jako všichni slepí hadi malou kuželovitou páteří. Štít umístěný na samém konci tlamy je velmi velký a dosahuje téměř úrovně očí a samotné oči vypadají jako tmavé skvrny, které se objevují přes kůži. Hlava je sotva znatelně ohraničená od těla, mírně zploštělá a zužuje se směrem k tlamě. Ústa jsou ve spodní části hlavy. Hlavová a ocasní část těla se na první pohled prakticky neliší. Celé tělo je pokryto řadami malých šupin stejného typu.
Horní strana těla je červenohnědá, směrem k ocasu tmavší. Mezi řadami šupin jsou slabé tmavé pruhy. Ventrální strana je světlejší. Pokožka je průsvitná, takže cévy dodávají tělu narůžovělý odstín a přes břišní stěnu jsou vidět vnitřní orgány, zbytky potravy v trávicím systému a u samic tvořící vajíčka.
Areál užovky slepé
Rozsáhlý areál tohoto druhu zahrnuje Balkánský poloostrov, Malou Asii a Střední východ, Kavkaz, Střední Asii, Írán a Afghánistán. V Rusku je známá z Dagestánu. Užovka obecná se vyskytuje v podhůří a nižších horských pásmech v nadmořské výšce do 1700 metrů. Jeho biotopy jsou poměrně otevřené, suché oblasti porostlé travnatou vegetací, případně skalnaté, se vzácnými keři či stromy. Často se usazuje na obdělávaných pozemcích – na melounech, zeleninových zahradách, sadech a vinicích. V místech svého rozšíření se jedná o běžný, někdy až početný druh. Na ploše 20 metrů čtverečních bylo tedy nalezeno pět slepých hadů.
Životní styl slepého hada
Tento had tráví většinu svého života v půdě a vrtá do ní díry. Často se jako žížaly drží pod velkými kameny a jinými předměty ležícími na zemi (na melounech se často vyskytují pod melouny a melouny). Jen občas jsou na hladině vidět zvířata, většinou po dešti. Je zřejmé, že je stejně jako žížaly vyhání na povrch voda, která zaplavuje podzemní chodby. Po vystavení otevřenému slunečnímu světlu může tento had zemřít během několika minut. V noci však slepí hadi pravidelně vylézají z děr a úkrytů a dokonce se plazí ke zdrojům světla. Zimu tráví pod zemí, prorážejíce hlubší chodby; za sucha zasahují i do hlubších vrstev půdy.
Slepí hadi si vyhrabávají díry, tlačí a roztlačují půdu. Proto má jejich hlava takovou strukturu a tělo je hladké a s dobře vyvinutými svaly. Když vezmete slepého hada do svých rukou, cítíte v tak malém těle neobvyklou sílu; může silně stisknout prst a omotat se kolem něj. A když se ho pokusíte dostat z díry, tak tvrdě spočine a přitlačí své tělo do stěn průchodu, že ho lze spíše roztrhnout než vytáhnout.
Vůbec ne jako u jiných hadů dochází i u slepých hadů k línání: odhozené vrstvy kůže se začnou oddělovat nikoli od hlavy, ale od ocasu. Neobrátí se úplně naruby, ale odlamují se na samostatné kusy-trubice.
Navzdory životnímu stylu v podzemí a norách neztrácí slepý had na povrchu rychlou reakci a pohyblivost charakteristickou pro ostatní hady.
Čím se živí užovky slepé?
Užovka obecná se specializuje na krmení mravenci. Chytá je v půdě, pod předměty ležícími na zemi i v mraveništích, kde požírá dospělce, larvy a kukly („mravenčí vajíčka“). Jeden had dokáže během dne spolknout až 200 mravenců. Mravenci sami se slepých hadů v mraveništích nedotýkají – kvůli jejich hustému šupinatému řetězu a specifickému vydávanému zápachu. Při manipulaci může slepý had také vylučovat páchnoucí sekret, který mu může pomoci bránit se proti nepřátelům.
Rozmnožování slepých hadů
Slepí hadi se rozmnožují kladením vajíček. Na jaře samec, zřejmě čichem, hledá samičku. Při páření se ovine kolem zadní části těla partnera v hustých prstencích. V druhé polovině léta naklade samička do podzemní chodby dvě až osm poměrně velkých (2-2,5 centimetru dlouhých) podlouhlých vajíček, ze kterých se líhnou hadi, ještě více než rodiče, podobně jako žížaly. Pohlavně dospívají ve dvou letech, v přírodě se mohou dožít až šesti let.
Téměř bezbranné slepé hady zachraňuje pouze podzemní způsob života. Příležitostně je požírá velký hmyz, ropuchy, ještěrky, hadi, ptáci a hmyzožraví savci. Jedí je i velká zvířata, která sbírají potravu v horních vrstvách půdy nebo pod předměty ležícími na zemi, jako jsou prasata a medvědi. Slepí hadi vylézající v noci někdy umírají na silnicích pod koly vozidel.
Slepým hadům se v teráriích žije dobře, ale musí se krmit mravenci (a ty nejedí všechny druhy mravenců) a “mravenčími vajíčky”.
Na zemi je mnoho hadů – malých i velkých, dlouhých i krátkých, jedovatých a neškodných. V obrovské rodině hadů existuje takový poddruh, nazývaný slepí hadi.
popis
Slepý had ve tvaru červa (nebo jiný název – “slepý”) vypadá spíše jako obří žížala. Délka zřídka přesahuje 30 centimetrů, i když některé exempláře dosahují až 40 cm, ale ocas je krátký – asi 40-45krát kratší než tělo a na konci má malý hrot v podobě kužele.
Tlama je zaoblená a pokrytá silným štítem, ve kterém jsou vidět tmavé oči. Hlava je mírně zploštělá, zužuje se směrem k tlamě a nemá jasnou hranici s tělem. Ústa jsou poměrně malá, umístěná ve spodní části hlavy.
Tělo plaza je celé pokryto malými lesklými šupinami, barva těla se mění od jasně růžové až po hnědou, podle toho, jak je pigment kombinován s cévami. Břicho je o něco lehčí než zbytek těla. Blíže k ocasu lýtka je barva tmavší. Přední a zadní strana slepého hada se od sebe prakticky liší pouze jasem barvy a knoflíky očí, lehce rozeznatelné na tlamě.
Tělesná vrstva je průsvitná a díky cévám tělo získává červenorůžový odstín, přes břišní stěnu jsou vidět vnitřní orgány a zpracovaná potrava ve střevech, u samic je vidět, jak vznikají vajíčka.
Habitat
Tito hadi žijí v různých částech světa – na Balkáně, v Malé a Střední Asii, v horách Afghánistánu, Íránu, v horách Kavkazu. Na ruském území se slepí hadi vyskytují v Čečensku, na Kubáně a v Dagestánu. Nejčastěji jsou tito plazi k vidění v podhůří a na nižších horských římsách do 1500-1700 m.
Život
Značnou část života tráví pod tloušťkou zemského povrchu, ven vylézá velmi zřídka, většinou za šera. Užovka slepá si vyhrabává nory pod vrstvou kamene nebo kořenů stromů, ve kterých tráví téměř veškerý čas, skrývá se před světem. Had hrabe norky pomocí štítu, který je umístěn na tlamě – protlačí půdu a roztlačí ji od sebe.
Déšť zpravidla vyhání slepé hady na povrch – voda zaplavuje chodby a vy musíte prchnout. Hadi také hibernují pod tloušťkou země a prohlubují se, jak daleko je to možné.
Jídlo
Strava se skládá téměř výhradně z mravenců. Chytá tento neustále pracující hmyz všude – v zemi, pod ležícími předměty, ničí mraveniště, žere vše za sebou – dospělce, larvy, bílá vajíčka. Jeden plaz je schopen sežrat až dvě stě mravenců denně. Kromě toho žere housenky, různé stonožky, malé broučky, štěnice všeho druhu.
Reprodukce
Tito hadi se rozmnožují vajíčky. Na jaře, koncem března – začátkem dubna končí zimním spánkem. Samice vydává silné aroma, podle kterého ji samec hledá a začínají pářící hry. Hadi se páří (samec pevně ovine zadní část těla samice). Na konci července snáší had dvě až osm elipsoidních velkých podlouhlých vajec – až 25 mm dlouhých a až 7 mm v průměru. Začátkem září se z vajíček objevují mláďata velmi podobná malým žížalám a celé zimní období tráví v norách. Pohlavní dospělosti dosahuje ve dvou letech.
Užovka slepá nelíná jako ostatní hadi, ale právě naopak – kůže se odděluje od ocasu, a ne jako obvykle od hlavy. Pokud je u většiny hadů kůže obrácená naruby punčochou, pak je zde oddělena samostatnými trubkovými kusy.
Nepřátelé
Jedinou obranou těchto hadů je pižmový nechutný zápach, jinak jsou slepí hadi bezbranní. Zachraňuje je jen to, že žijí pod zemí. Na povrchu jimi trpí každý – požírá je velký hmyz, ještěrky, žáby a ropuchy, ptáci, hadi jiných druhů. Stávají se kořistí velkých zvířat hledajících potravu na povrchu půdy – například medvědů.
Vlastnosti
- Existují i poměrně dlouhé příklady. Nejdelší slepý had má délku 76 centimetrů.
- Mnozí považují bodec na ocase za jedovatý zub a bojí se hada, protože věří, že je jedovatý. Ve skutečnosti je zcela neškodný a růst ocasu umožňuje plazovi spočívat na zemi, když hloubí podzemní díry.
- Světlo je pro hada osudné – při dopadu slunečních paprsků může zemřít během několika minut.
- Před suchem jsou hadi zachráněni hlodáním děr do středu země při hledání vodonosných vrstev.
- Jednou z vlastností slepého hada lze nazvat specifický nepříjemný zápach, který se objeví okamžitě, jakmile se hada dotknete. Pravděpodobně toto páchnoucí tajemství pomáhá v boji proti nepřátelům a slouží jako druh ochrany.
- Užovky se v přírodě dožívají až 6 let.
Slepé hady je dobré chovat v zajetí v teráriích, jen je třeba je bezpodmínečně krmit mravenci a mravenčími vejci.
