Orangutan – stromové lidoopi z podčeledi ponginů. Jejich genom je člověku jeden z nejbližších. Mají velmi charakteristický výraz tlamy – nejvýraznější z velkých opic. Jedná se o mírumilovná a klidná zvířata, jejichž biotop se vlivem lidské činnosti zmenšuje.
Původ druhu a popis
Orangutani byli jedinými přeživšími ponginy. Tato podčeleď dříve zahrnovala řadu dalších rodů, dnes již vyhynulých, jako jsou Sivapithecus a Gigantopithecus. Původ orangutanů není stále zcela jasný – existuje několik hypotéz na toto téma.
Podle jednoho z nich pocházejí orangutani ze Sivapithecus, jehož fosilie nalezené v Hindustanu jsou v mnoha ohledech blízké kostře orangutanů. Jiný odvozuje jejich původ od Koratpithecus – hominoidů, kteří žili na území moderní Indočíny. Existují i další verze, ale žádná z nich dosud nebyla přijata jako hlavní.
Video: Orangutan
Vědecký popis kalimantanského orangutana byl získán v práci Carla Linného „O původu druhů“ v roce 1760. Jeho latinský název je Pongo pygmaeus. Orangutan sumartanský (Pongo abelii) byl popsán o něco později – v roce 1827 Rene Lessonem.
Je pozoruhodné, že po dlouhou dobu byli považováni za poddruhy stejného druhu. Již ve 1997. století bylo zjištěno, že se jedná o různé druhy. Navíc: v roce 2017 byl objeven a teprve v roce XNUMX byl oficiálně uznán třetí druh – Pongo tapanuliensis, orangutan Tapanul. Jeho zástupci žijí na ostrově Sumatra, ale geneticky blíže ne orangutanovi sumaterskému, ale kalimantanovi.
Zajímavý fakt: DNA orangutanů se mění pomalu, v tomto výrazně horší než šimpanzi nebo lidé. Jak vědci naznačují z výsledků genetické analýzy, mají mnohem blíže než kterýkoli jiný moderní hominid ke společným předkům.
Vzhled a vlastnosti
Popis je uveden u orangutana kalimantanského – druh se vzhledově jen málo liší, a proto je téměř zcela vhodný pro ostatní. Rozdíly, které mezi nimi existují, budou analyzovány samostatně.
Růst této opice při zvednutí na zadních nohách je až 140-150 cm u samců a 105-115 u samic. Samci váží v průměru 80 kg, samice 40-50 kg. Pohlavní dimorfismus se tedy projevuje hlavně ve velikosti. Dospělí samci se navíc vyznačují velkými tesáky a hustým plnovousem a také výrůstky na tvářích.
Na obličeji orangutana není žádná vlasová linie, kůže je tmavá. Má široké čelo a obličejovou kostru. Čelisti jsou masivní, zuby silné a mohutné – jsou uzpůsobeny pro louskání tvrdých ořechů. Oči jsou posazeny velmi blízko, zatímco pohled zvířete je velmi významný a zdá se laskavý. Na prstech nejsou žádné drápy – nehty připomínají lidské.
Orangutan má dlouhou a tvrdou srst, jeho odstín je hnědočervený. Na hlavě a ramenou roste nahoru, na všech ostatních částech těla dolů. Zvíře má málo chlupů na dlaních, hrudi a spodní části těla, na bocích je velmi husté.
Mozek této opice je pozoruhodný: má relativně malý objem – až 500 kubických centimetrů. K člověku se svými 1200-1600 to má daleko, ale ve srovnání s jinými opicemi to mají orangutani vyvinutější, s mnoha zákrutami. Mnoho vědců je proto uznává jako nejinteligentnější opice, i když na tuto záležitost neexistuje jediný úhel pohledu – jiní vědci dávají dlaň šimpanzům nebo gorilám.
Sumatranští orangutani se od nich navenek liší pouze tím, že jejich velikosti jsou o něco menší. Tapanul má menší hlavu než Sumatran. Jejich vlasy jsou kudrnatější a vousy rostou i samicím.
Zajímavý fakt: Pokud mezi kalimantanskými sexuálně zralými samci má většina výrůstků na tvářích a kdokoli z těch, kdo je mají, se může pářit se samicemi, pak je situace na Sumatře zcela odlišná – výrůstky získávají pouze vzácní dominantní samci, z nichž každý ovládá skupinu najednou samice.
Kde žije orangutan?
Foto: Opičí orangutan
Stanoviště – bažinaté tropické nížiny. Je nutné, aby byly zarostlé hustým lesem – orangutani tráví téměř veškerý čas na stromech. Pokud dříve žili na rozsáhlém území, které zahrnovalo většinu jihovýchodní Asie, pak dodnes přežili pouze na dvou ostrovech – Kalimantan a Sumatra.
Orangutanů Kalimantanů je mnohem více, lze je nalézt na mnoha místech ostrova v oblastech pod 1 metrů nad mořem. Poddruh pygmaeus žije v severní části Kalimantanu, morio preferuje země ležící trochu na jih a wurmbii obývají poměrně širokou oblast na jihozápadě.
Sumatran obývá severní část ostrova. Konečně na Sumatře žijí i tapanulští orangutani, ale v izolaci od sumaterských. Všechny jsou soustředěny v jednom lese – Batang Toru, který se nachází v provincii South Tapanuli. Jejich stanoviště je poměrně malé a nepřesahuje 1 tisíc kilometrů čtverečních.
Orangutani žijí v hustých a rozsáhlých lesích, protože neradi sestupují k zemi. I když je mezi stromy velká vzdálenost, raději k tomu přeskakují pomocí dlouhých lián. Vody se bojí a neusazují se v její blízkosti – nemusí ani chodit na napajedlo, protože dostatek vody získávají z konzumované vegetace nebo ji pijí z dutin stromů.
Co jí orangutan?
Foto: Orangutaní samec
Základem stravy jsou rostlinné potraviny:
- Listy;
- výhonky;
- Kůra;
- Ledviny;
- Ovoce (švestka, mango, banán, fík, rambutan, mango, durian a další);
- Ořechy.
Milují hodování na medu a často cíleně vyhledávají včelí úly, a to i přes hrozící nebezpečí. Obvykle jedí přímo na stromech, na rozdíl od mnoha jiných opic, které kvůli tomu klesají. Orangutan může sestoupit, jen když na zemi zahlédl něco chutného – trávu si jen tak neutrhne.
Konzumují také živočišnou potravu: jedí chycený hmyz a larvy, a když se najdou ptačí hnízda, vejce a kuřata. Orangutani sumaterští někdy dokonce cíleně loví malé primáty – outloně. To se děje v hubených letech, kdy rostlinná potrava nestačí. Šišky a housenky hrají důležitou roli ve stravě orangutanů Tapanul.
Vzhledem k nízkému obsahu pro tělo nezbytných minerálů ve stravě mohou někdy spolknout půdu, takže je jejich nedostatek kompenzován. Metabolismus u orangutanů je pomalý – kvůli tomu jsou často letargičtí, ale mohou jíst málo. Navíc se dokážou obejít dlouhou dobu bez jídla, ani po dvou dnech hladu se orangutan nevyčerpá.
Zajímavost: Název “orangutan” pochází z výkřiku orangutana, kterým se místní obyvatelé navzájem varovali před nebezpečím, když je viděli. Překládá se jako „lesní muž“. V ruštině je také běžná jiná verze názvu „orangutan“, ale je neoficiální a v malajštině toto slovo znamená dlužník.
Vlastnosti charakteru a životního stylu
Foto: Indonéští orangutani
Tyto opice žijí většinou samotářsky a téměř vždy se zdržují na stromech – to ztěžuje jejich pozorování ve volné přírodě, v důsledku čehož je jejich chování v přirozeném prostředí dlouho špatně prozkoumáno. Ve svém přirozeném prostředí jsou stále mnohem méně studováni než šimpanzi nebo gorily, ale hlavní rysy jejich životního stylu jsou vědě známy.
Orangutani jsou chytří – někteří z nich používají nástroje k získávání potravy, a jakmile jsou v zajetí, rychle si osvojí užitečné návyky lidí. Komunikují spolu pomocí rozsáhlé sady zvuků, které vyjadřují různé emoce – hněv, podráždění, ohrožení, varování před nebezpečím a další.
Stavba jejich těla je ideální pro život na stromech, dokážou se stejně obratně držet jak rukama, tak dlouhýma nohama. Dokáže se pohybovat na velké vzdálenosti výhradně přes stromy. Na zemi se cítí nejistě, a proto ještě raději spí ve výšce, ve větvích.
Proto si staví hnízda. Schopnost postavit si hnízdo je pro každého orangutana velmi důležitá dovednost, ve které se začíná cvičit již od dětství. Mláďata to dělají pod dohledem dospělých a trvá jim několik let, než se naučí stavět silná hnízda, která udrží jejich váhu.
A to je velmi důležité, protože hnízdo je postaveno ve velké výšce, a pokud je postaveno špatně, může opice spadnout a rozbít se. Proto, zatímco se mláďata učí stavět si vlastní hnízda, spí se svými matkami. Ale dříve nebo později přijde okamžik, kdy se jejich váha příliš zvětší a matka je odmítne pustit do hnízda, protože nemusí vydržet zátěž – pak musí začít dospělost.
Snaží se vybavit obydlí tak, aby bylo pohodlné – přinášejí více listů, aby bylo měkké na spaní, hledají měkké větve s širokými listy, aby se za ně skryly shora. V zajetí se rychle naučí používat přikrývky. Orangutani se dožívají až 30 nebo i 40 let, v zajetí mohou dosáhnout 50-60 let.
Sociální struktura a reprodukce
Foto: Mládě orangutana
Orangutani tráví většinu času sami, samci si rozdělí území mezi sebou a nezatoulají se do cizího. Pokud se tak stane a vetřelec je spatřen, majitel i on dělají hluk, ukazují tesáky a vzájemně se zastrašují. Zde většinou vše končí – jeden ze samců přizná, že je slabší a odejde bez boje. Ve vzácných případech se to stane.
Sociální struktura orangutanů je tedy velmi odlišná od charakteristiky goril nebo šimpanzů – nechovají se ve skupinách a hlavní sociální jednotkou je matka a dítě, zřídka několik. Samci žijí odděleně, zatímco orangutani sumaterští mají na jednoho samce až tucet samic schopných páření.
Navzdory skutečnosti, že většinu času tito orangutani tráví odděleně od sebe, někdy se stále shromažďují ve skupinách – to se děje kolem nejlepších ovocných stromů. Zde na sebe vzájemně působí prostřednictvím sady zvuků.
Orangutani sumaterští jsou více zaměřeni na skupinovou interakci, na Kalimantanu se vyskytuje jen zřídka. Vědci se domnívají, že tento rozdíl je způsoben větším množstvím potravy a přítomností predátorů na Sumatře – díky pobytu ve skupině se orangutani cítí bezpečněji.
Samice pohlavně dospívají o 8-10 let, samci o pět let později. Obvykle se rodí jedno mládě, mnohem méně často 2-3. Interval mezi porody je 6-9 let, u savců je velmi dlouhý. Je to způsobeno přizpůsobením se obdobím největší hojnosti potravy, která se na ostrovech vyskytují se stejným intervalem – právě v této době je pozorována exploze plodnosti.
Je také důležité, aby matka po narození chovala dítě několik let – první 3-4 roky ho krmila mlékem a poté s ní mladí orangutani nadále žijí, někdy až 7-8 let .
Přirození nepřátelé orangutanů
Foto: Zvířecí orangutan
Vzhledem k tomu, že orangutani téměř nikdy neslézají ze stromů, jsou pro predátory velmi obtížnou kořistí. Navíc jsou velcí a silní – kvůli tomu na Kalimantanu prakticky nejsou žádní predátoři, kteří by lovili dospělé. Jiná věc jsou mláďata orangutanů nebo dokonce mláďat, nebezpeční pro ně mohou být krokodýli, krajty a další predátoři.
Na Sumatře mohou tygři lovit i dospělé orangutany. Dravá zvířata každopádně zdaleka nejsou hlavní hrozbou pro tyto opice. Stejně jako u mnoha jiných zvířat je pro ně hlavním nebezpečím člověk.
I když žijí v hustých tropických lesích daleko od civilizace, její vliv je stále cítit. Orangutani trpí odlesňováním, mnoho z nich je zabito pytláky nebo jsou prodáváni živí na černém trhu – jsou poměrně vysoce ceněni.
Zajímavost: Orangutani komunikují také gesty – vědcům se podařilo zjistit, že jich používají velké množství – více než 60. Pomocí gest se mohou navzájem zvát ke hře nebo se na něco dívat. Gesta slouží jako výzva k péči o srst (tzv. proces dávání do pořádku srsti jiné opice – odstraňování nečistot, hmyzu a jiných cizích předmětů).
Vyjadřují také požadavek na sdílení jídla nebo požadavek opustit území. Lze jimi varovat i ostatní opice před hrozícím nebezpečím – na rozdíl od pokřiků, které k tomu také slouží, pomocí gest může být varování předátorem nepozorováno.
Stav populace a druhů
Foto: opičí orangutan
Mezinárodní status všech tří druhů orangutanů je ČR (kriticky ohrožený).
Populace je podle hrubých odhadů následující:
- Kalimantan – 50 000 – 60 000 jedinců, z toho přibližně 30 000 zástupců poddruhu wurmbii, 15 000 morio a 7 000 pygmaeus;
- Sumatran – asi 7 000 primátů;
- Tapanulsky – necelých 800 jedinců.
Všechny tři druhy jsou stejně chráněny, protože i ten nejpočetnější, Kalimantan, rychle vymírá. Ještě před 30-40 lety se vědci domnívali, že orangutani již ve volné přírodě zmizí, protože dynamika jejich počtu v té době tomu nasvědčovala.
To se naštěstí nestalo, ale zásadní změny k lepšímu také nenastaly – situace je nadále kritická. Od poloviny minulého století, kdy začaly systematické výpočty, se populace orangutanů snížila čtyřikrát, a to přesto, že již tehdy byla výrazně podkopána.
Zvířatům v prvé řadě škodí zmenšování území vhodného pro jejich stanoviště v důsledku intenzivní těžby dřeva a výskytu plantáží palmy olejné místo lesů. Dalším faktorem je pytláctví. Jen v posledních desetiletích byly lidmi zabity desítky tisíc orangutanů.
Populace tapanulských orangutanů je tak malá, že jí hrozí degenerace kvůli nevyhnutelné příbuzenské plemenitbě. Zástupci druhu vykazují známky toho, že tento proces již začal.
Ochrana orangutanů
Foto: Orangutan Red Book
Navzdory statutu ohroženého druhu nejsou opatření přijatá na ochranu orangutana dostatečně účinná. A co je nejdůležitější, jejich stanoviště je nadále ničeno a úřady zemí, kde stále existují (Indonésie a Malajsie), podnikají jen malá opatření, aby situaci změnily.
Samotné opice jsou chráněny zákonem, ale nadále jsou loveny a stále se prodávají na černém trhu. Až na to, že za poslední dvě desetiletí se podařilo snížit rozsah pytláctví. To už je důležitý úspěch, bez kterého by byli orangutani ještě blíže vyhynutí, ale boj proti pytlákům, z nichž významnou část tvoří místní obyvatelé, stále není dostatečně systematický.
Pozitivní je vytvoření rehabilitačních center pro orangutany jak na Kalimantanu, tak na Sumatře. Důsledky pytláctví se snaží minimalizovat – osiřelá mláďata sbírají a odchovávají, než je vypustí do lesa.
V těchto centrech se opice cvičí ve všem nezbytném pro přežití ve volné přírodě. Těmito centry prošlo několik tisíc jedinců – podíl jejich vzniku na tom, že populace orangutanů je stále zachována, je velmi velký.
Zajímavost: Schopnost orangutanů činit mimořádná rozhodnutí je výraznější než u jiných opic – na video byl zachycen například proces stavby houpací sítě samice Nemo žijící v zajetí. A to není zdaleka jediný případ, kdy orangutani používají uzly.
Orangutan – velmi zajímavý a dosud nedostatečně prozkoumaný druh opic. Jejich vynalézavost a schopnost učit se je úžasná, k lidem jsou přátelští, ale na oplátku často dostávají úplně jiný přístup. Právě kvůli lidem byli na pokraji vyhynutí, a proto je prvořadým úkolem člověka zajistit jejich přežití.
Orangutan sumaterský (lat. Pongo abelli) je endemitem severních oblastí Sumatry. Ve volné přírodě jeho počet nyní nepřesahuje 8 tisíc jedinců.
Primát, kdysi na ostrově rozšířený, je na pokraji vyhynutí kvůli nedostatku dostatku planých plodů se šťavnatou dužinou, které jsou hlavní potravou těchto primátů.
V současné době zaujímá Sumatra jedno z předních míst na světě v odlesňování, které připravuje zvířata o jejich obvyklá stanoviště a možnost získat potravu v přírodních podmínkách.
Život
Orangutan sumaterský je ze všech lidoopů geneticky nejvzdálenější od lidí. Nicméně primát má poměrně vysokou úroveň inteligence a svou vynalézavostí může snadno dát šanci mnoha moderním zástupcům druhu Homo sapiens.
Celý život tráví na stromech a pomalu se pohybuje při hledání chutných plodů hustými korunami. V pohybu mu pomáhají dlouhé silné paže s neobvykle houževnatými prsty.
V případě potřeby sestoupí na zem a pohybuje se na všech čtyřech končetinách, ale to se stává docela zřídka.
Opice spí na stromech a postavily si poměrně pohodlné hnízdo. Nachází se ve výšce 15-20 m nad zemí a každý večer se staví nový. Spaní dvakrát za sebou ve stejném hnízdě je považováno za nedůstojné.
Orangutani sumaterští mohou projevovat agresi pouze ve vztahu k cizím lidem, kteří zatoužili po cizím majetku. S lidmi se zachází pokojně a se zjevným zájmem.
Jako přesvědčení poustevníci odstrašují samci konkurenty hlasitým křikem a grimasami.
Skutečné boje jsou velmi vzácné. Jejich domácí pozemky do 5 mXNUMX. km se často shodují s oblastmi samic, se kterými to neřeší ani kvůli nejsladšímu pomeranči.
Slušné pohlaví se může pravidelně sdružovat do malých skupin, aby po několik dní společně hledaly ovoce. Někdy se k nim v této ušlechtilé věci přidají pánové unavení osamělostí.
Mladá zvířata nemají svůj vlastní domácí pozemek, takže jsou nucena se dlouho potulovat po okrajích cizích statků.
Skuteční intelektuálové
Orangutani sumaterští na rozdíl od svých kolegů z Bornea mnohem častěji používají různé primitivní nástroje. Pomocí klacíků dokážou oklepávat ovoce z tenkých větví, bránit se nepřátelům nebo se ve chvílích odpočinku jednoduše drbat na zádech.
Před deštěm a sluncem si chytré opice pokrývají hlavy velkými listy jako obrovské klobouky.
V zajetí se učí triky se zjevným potěšením a rádi se baví.
Jídlo
Největší pochoutkou pro orangutany jsou divoké fíky. Kromě plodů jejich strava zahrnuje mladé listy a výhonky rostlin. Občas jedí hmyz a drobné bezobratlé.
Někdy se jejich obětí stávají outloni.
Obecně se nabídka skládá z přibližně 400 druhů rostlin. Opice tráví asi 60 % denního světla hledáním potravy.
Reprodukce
Neexistuje žádné výrazné období páření. Pokračování rodiny zcela závisí na hojnosti potravy. V letech sklizně přinášejí samice potomstvo téměř ve stejnou dobu.
Kavalír tráví se slečnami obvykle 3 až 8 dní, páří se jednou za dva dny. Velmi často po prvním páření dámy ve vzteku odhánějí své partnery. Je jasné, že s takovým postojem k sobě se otcové na výchově potomků nepodílejí.
Průměrná délka těhotenství je 245 dní. Narodí se jedno mládě, velmi zřídka dvě. Novorozenec váží od 1,5 do 2 kg a první měsíce své existence pevně přiléhá k matčině žaludku.
Krmení mlékem pokračuje až do 3 let.
Dítě může zůstat s matkou do osmi let. Samice pohlavně dospívají v 8 letech a samci v 15 letech. Sekundární pohlavní znaky se u mužů objevují ve věku 15-20 let.
Čím více soutěžících je kolem, tím rychleji jim rostou vaky v krku, vousy a tukové výrůstky na tvářích.
popis
Růst sumaterských orangutanů se pohybuje od 125 do 150 cm a hmotnost od 30 do 90 kg. Samci jsou větší než samice.
Srst má hnědočervený odstín. Ramena zdobí dlouhé vlasy.
Hlava je velká, obličej je široký, tlama je mírně natažená dopředu. Týlní hřeben je dobře viditelný.
Průměrná délka života sumaterských orangutanů zřídka přesahuje 35 let. V zajetí se při dobré péči mnoho z nich dožívá až 50 let.
