Předpokládá se, že modrá velryba je jedním z největších a nejhmotnějších savců, kteří kdy žili a stále žijí na naší planetě. Tento mořský život má několik jmen, kromě vědecké modré velryby.
Modrá velryba: popis
Tento obyvatel rozlohy oceánů se také nazývá velryba velryba nebo plejtvák, protože představuje rod plejtváků malých, kteří jsou součástí velké rodiny kytovců. Dospělé velryby dorůstají délky až 33 metrů a hmotnosti asi 150 tun. Když je velryba ve vodě, její záda jsou modrá, a proto toto monstrum dostalo své jméno.
Velrybí kůže a její barva
Na těle velryby můžete vidět zvláštní mramorový vzor v kombinaci s četnými bílými skvrnami. Hlavní barva je tmavě šedá, se sotva znatelným modrým nádechem. Na hřbetě je zpravidla mnohem méně bílých skvrn ve srovnání se zbytkem těla. Jednobarevné zbarvení je výraznější na hlavě, na bradě a na spodní čelisti, zatímco oblast břicha připomíná spíše žlutost nebo hořčici.
Kůže velryby by se dala nazvat úplně hladká, nebýt podélných pruhů na břiše, kterých může být kolem stovky. Na povrchu kůže velryby preferuje život mnoho parazitů (hlavně třída korýšů), zatímco jejich končetiny jsou připojeny přímo k pokožce. V ústní dutině velryby žijí škrkavky a veslonnožci, kteří raději žijí na kostic.
Když velryby dorazí na krmiště, získávají nové parazity v podobě rozsivek, které obalují celé tělo velryby. Po migraci do teplých vod tyto řasy samy zmizí.
Rozměry, konstrukční vlastnosti
Modrá velryba má poměrně proporcionální a aerodynamické tělo. Hlava se vyznačuje tvarem podkovy, podél jejíchž okrajů jsou na konvexní části umístěny poměrně malé oči. Zároveň jsou umístěny více směrem k zadní části hlavy a nad linií dutiny ústní. Spodní část je o něco širší než horní a také vystupuje ve srovnání s horní o 25 centimetrů. To je zvláště patrné, když je tlama velryby zavřená. Otvor, který umožňuje velrybě dýchat (blowhole), je chráněn charakteristickým válečkem, který přechází v hřeben.
Rozměry ocasní ploutve jsou prostě úžasné, protože její šířka dosahuje 25 procent délky celého těla. Prsní ploutve jsou poměrně krátké, přičemž jsou také úzké se špičatým koncem. Hřbetní ploutev se také neliší v působivých rozměrech (pouze 30 cm na výšku), přičemž může mít různý tvar.
Zajímavé vědět! Pokud modrá velryba otevře tlamu, vejde se do ní místnost o rozloze 24 metrů čtverečních. Aorta má průměr středně velkého vědra a objem plic je asi 14 metrů krychlových. metrů. Tloušťka tukové vrstvy je asi 20 cm.Velryba má objem krve 10 tisíc litrů, stejně jako hmotnost srdce více než půl tuny. Játra zároveň váží asi 1 tisíc kilogramů a jazyk je 3krát masivnější než játra.
Kostice
Ústa modré velryby se vyznačuje přítomností několika stovek plátů, které tvoří kostice. Jsou lakované čistě černou barvou a hlavním stavebním materiálem kníru je keratin. Šířka těchto plátů je do 30 centimetrů, na délku asi 1 metr a váží až 150 kilogramů. Kostice představují zvláštní zuby těchto savců.
Horní desky fungují jako filtrační zařízení a na jejich konci je umístěn jakýsi lem. Tento okraj zachovává hlavní potravu modré velryby – malé korýše.
Kostice byla kdysi mezi obchodníky s galanterií velmi žádaná, dokud nebyl vynalezen plast. Velrybí zuby byly použity k výrobě:
- Různé štětce a štětce.
- Pouzdra na cigarety.
- Paprsky pro deštníky.
- Různé proutí.
- Jako čalounění nábytku.
- Hůlky a fanoušci.
- Tlačítka.
- Různé prvky dámského oblečení.
Zajímavý moment! Na výrobu korzetu pro středověkou dámu bylo potřeba spotřebovat až 1 kilogram velrybí kosti.
Hlasové signály, komunikace
Při komunikaci mezi svými příbuznými vydává modrá velryba poměrně hlasité zvuky, přičemž jejich frekvence není vyšší než 50 Hz, ačkoli hlavní zvuky jsou distribuovány v infrazvukové zóně, která tvoří frekvenci 8 až 20 hertzů.
S pomocí tak silných zvuků spolu velryby komunikují, migrují na velké vzdálenosti, přičemž každý jedinec může být od sebe vzdálen několik kilometrů.
Američtí vědci, kteří studovali život velryb v Antarktidě, zjistili, že tito savci jsou schopni spolu komunikovat na vzdálenost 30 km, nebo i více.
Někteří badatelé tvrdí, že zvuky modrých velryb, jejichž hladina dosahovala 190 decibelů, byly zaznamenány na vzdálenost několika stovek nebo dokonce tisíců kilometrů.
Jak dlouho žije modrá velryba
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď a dodnes se přitom vědci více přiklánějí k uvádění čísel počínaje 40 lety a konče cifrou 90 let nebo o něco více. Podle některých zpráv se jedna modrá velryba mohla dožít 110 let, i když takovou informaci dnes nikdo nemůže potvrdit.
Jako nepřímé potvrzení je za základ brán údaj 31 let, což odpovídá období jedné generace. Odborníci používají tento údaj k určení dynamiky růstu počtu těchto savců.
Modrá velryba (zvracel) – nejmohutnější obyvatel naší planety. Váží až 170 tun a jeho délka může být až 30 metrů. Jen několik zástupců tohoto druhu dorůstá do takových velikostí, ale zbytek lze také právem nazývat obři. Díky aktivnímu vyhlazování se populace zvratků výrazně snížila a nyní jim hrozí vyhynutí.
Původ druhu a popis
Velryby, stejně jako všichni ostatní kytovci, nejsou ryby, ale savci a jsou potomky suchozemských artiodaktylů. Jejich vnější podobnost s rybami je výsledkem konvergentní evoluce, kdy organismy žijící v podobných podmínkách, zpočátku navzájem velmi odlišné, získávají postupem času stále více podobné rysy.
Z ostatních moderních zvířat nemají k velrybám nejblíže ryby, ale hroši. Od doby, kdy na planetě žil jejich společný předek – žil na souši, uplynulo více než 50 milionů let. Pak se jeden z druhů pocházejících z něj přestěhoval do moře a dal vzniknout kytovcům.
Video: Modrá velryba
Vědecký popis zvratků poprvé podal R. Sibbald v roce 1694, a proto byl dlouhou dobu nazýván Sibbaldova plejtvák. Latinský název Balaenoptera musculus, který je přijímán dodnes, dal v roce 1758 C. Linné. První část je přeložena jako “velrybí křídla” a druhá – “svalnatá” nebo “myš”.
Modrá velryba byla dlouhou dobu téměř studována a vědci neměli ani ponětí o tom, jak vypadá: kresby v biologických příručkách z předminulého století jsou nesprávné. Teprve koncem století se začal tento druh systematicky zkoumat, zároveň se začal používat jeho moderní název, tedy „modrá velryba“.
Tento druh zahrnuje tři poddruhy:
- trpasličí modrá velryba;
- severní;
- jižní.
Docela se od sebe liší. Trpasličí zvratci žijí v teplém Indickém oceánu, zatímco zástupci dalších dvou poddruhů mají rádi chladnější vodu a v létě migrují do Arktidy nebo Antarktidy. Za typový poddruh jsou považováni tukožrouti severní, ale jižní jsou početnější a větší.
Vnitřní orgány zvracely, aby odpovídaly velikosti jeho trupu – například jeho srdce váží 3 tuny. A do tlamy této velryby by se vešel středně velký pokoj.
Vzhled a vlastnosti
Foto: Zvířecí modrá velryba
Kůže je šedá, se skvrnami. Odstín hřbetu a boků je mírně světlejší, zatímco hlava je naopak tmavší. Břicho je výrazně nažloutlé, proto se zvratkům dříve říkalo velryba žlutobřichá. Moderní jméno zvíře dostalo, protože jeho záda se mohou při pohledu přes mořskou vodu jevit jako modrá.
Kůže je většinou hladká, ale podél břicha a hrdla jsou pruhy. Na kůži a kosti velryb se usazuje mnoho různých parazitů. Oči ve vztahu k tělu jsou malé – pouze 10 centimetrů v průměru, umístěné na okrajích hlavy, která má tvar podkovy.
Čelist je klenutá a při zavřené tlamě vyčnívá dopředu asi 20 centimetrů. Velryby jsou teplokrevné a k udržení teploty je zapotřebí působivá vrstva tuku.
Neexistují žádné žábry, zvratky dýchají pomocí silných plic: téměř úplná výměna vzduchu může být provedena najednou – o 90% (pro srovnání: člověk potřebuje k dosažení tohoto ukazatele šest nádechů a výdechů).
Vzhledem ke své kapacitě plic mohou velryby zůstat v hloubce až 40 minut, než potřebují čerstvý vzduch. Když se velryba zvedne na hladinu a vydechne, objeví se fontána teplého vzduchu a zvuk vydávaný ve stejnou dobu je slyšet z dálky – 3-4 kilometry.
Celkem je v tlamě zvířete několik stovek destiček z velrybích kostic o rozměrech 100 x 30 centimetrů. Zvratky pomocí talířů usrkávají vodu a třásně, kterou končí, z ní filtruje plankton, kterým se velryba živí.
Kde žije modrá velryba?
Foto: Velká modrá velryba
Dříve bylo možné se zvratky potkat v různých částech světa, ale pak se jejich celkový počet výrazně snížil a dolet se zlomil. Existuje několik zón, ve kterých se toto zvíře nyní nejčastěji vyskytuje.
V létě je to pás arktických a antarktických nádrží. V zimě cestují blíže k rovníku. Ale nemají rádi příliš teplou vodu a téměř nikdy neplavou k samotnému rovníku, a to ani během migrace. Ale trpasličí zvratci žijí v teplých vodách Indického oceánu po celý rok – do studených moří vůbec neplavou.
Migrační cesty zvratků stále nejsou plně objasněny a lze pouze poznamenat, kde byla jejich přítomnost zaznamenána. Samotná zimní migrace zůstávala dlouho nevysvětlena, protože zásoba potravy v arktických a antarktických mořích zůstává v zimě stejná. Nejběžnějším dnešním vysvětlením je, že je to vyžadováno u mláďat, jejichž tuková vrstva nestačí k pobytu ve studených vodách v zimě.
Nejpočetnější skupiny zvratků jsou na jižní polokouli, na severní polokouli jsou mnohem méně časté, ale občas doplavou k břehům Portugalska a Španělska, potkali je i u řeckého pobřeží, i když většinou neplavou do Středozemní moře. Vzácně je lze nalézt u pobřeží Ruska.
Populace velryb se rozlišují (nazývají se také stáda) – téměř se nemísí se zástupci jiných populací, i když se jejich areály protínají. V severních mořích výzkumníci identifikují 9 nebo 10 populací, o jižních mořích takové údaje neexistují.
Co jí modrá velryba?
Foto: Mořská modrá velryba
Jejich menu se skládá z:
Špatná sestava, navíc základem jídelníčku je plankton skládající se převážně z krillu. V závislosti na regionu to mohou být různé druhy korýšů. Pokud jde o ryby, podle většiny cetologů (jak se nazývají specialisté zabývající se studiem kytovců) se na jídelníčku velryb objevují jen náhodou, dostanou se tam při polykání korýšů, ale velryba je nesní záměrně.
Někteří cetologové se však domnívají, že pokud modrá velryba nenajde dostatečně velké nahromadění planktonu, aby uspokojila svůj apetit, pak zcela záměrně připlave k hejnům malých ryb a spolkne je. Totéž se děje s chobotnicí.
V potravě zvratků každopádně dominuje plankton: zvíře najde jeho nahromadění, vplave do nich přímo velkou rychlostí a do otevřené tlamy nasaje desítky tun vody najednou. Při krmení se spotřebuje mnoho energie, a proto velryba potřebuje hledat velké hromadění potravy – na malé nereaguje.
Aby byla modrá velryba zcela nasycena, potřebuje absorbovat 1-1,5 tuny potravy. Celkem je potřeba 3-4 tuny denně – k tomu zvíře filtruje obrovské množství vody. Za potravou se potápí do hloubky 80-150 metrů – takové ponory se dělají pravidelně.
Zvracel ještě více než největší dinosauři, jejichž hmotnost je přibližně stanovena vědci. Byl zaznamenán exemplář o hmotnosti 173 tun, což je o 65 tun více, než je odhadovaná hmotnost největšího z dinosaurů.
Vlastnosti charakteru a životního stylu
Fotografie: Modrá velryba v oceánu
Často plavou sami a někdy dva nebo tři. V oblastech bohatých na plankton se může shromáždit několik takových skupin. Ale i když se velryby schoulily do skupiny, stále se chovají odtažitě a po chvíli se rozmazávají.
Nemůžete je potkat blízko pobřeží – milují obrovskou rozlohu a hloubku. Většinu času tráví tiše plaváním z jedné akumulace planktonu do druhé – to lze přirovnat k tomu, jak se pasou suchozemští býložravci.
Modrá velryba plave v průměru rychlostí asi 10 km/h, ale dokáže plavat rychleji – pokud se něčeho zalekne, dosáhne 25–30 km/h, ale jen krátkodobě, protože během takové závod to utrácí hodně energie.
Zajímavý je proces ponoření pro výživu – je k němu nutná příprava. Nejprve velryba vyprázdní plíce, pak se zhluboka nadechne, asi desetkrát se mělce ponoří a vynoří se a teprve poté se ponorí hluboko a dlouho.
Obvykle jde zvratek ve vodě do hloubky sto nebo dvou metrů, ale pokud se lekne, dokáže se ponořit mnohem hlouběji – až půl kilometru. To se stane, když ho loví kosatky. Po 8-20 minutách se velryba vynoří a začne rychle dýchat, přičemž do vzduchu uvolňuje fontány.
Za pár minut „lapá po dechu“ a může se znovu potápět. Pokud je velryba pronásledována, může zůstat ve vodním sloupci mnohem déle, až 40-50 minut, ale postupně ztrácí sílu.
Sociální struktura a reprodukce
Foto: Mládě modré velryby
Pro komunikaci s jinými velrybami se používají silné infrazvukové signály o frekvenci asi 10-20 Hz. S jejich pomocí mohou zvratky dát o sobě vědět příbuzným plavajícím na značnou vzdálenost.
Tato zvířata jsou monogamní a usazené páry spolu plavou po mnoho let. Jednou za dva roky se v takových párech objeví velrybí mládě – předtím ho samice nosí téměř rok. Novorozenec je krmen velmi tučným mlékem o něco déle než šest měsíců a na mléčné dietě přidává sto kilogramů denně.
Díky tomu roste velmi rychle do impozantní velikosti, dosahující 20 tun, nebo i větší hmotnosti. Zvratky jsou plodné od 4-5 let, ale i po začátku tohoto období proces růstu pokračuje – jde až do 15 let.
Názory vědců na délku života zvratků se různí. Minimální odhad je 40 let, ale podle jiných zdrojů se dožívají dvojnásobku a stoleté staletí překračují i sto let. Který odhad je blíže pravdě, zatím není s jistotou stanoveno.
Zvratky jsou nejhlasitějšími živými tvory. Jsou ještě hlasitější než proudový motor letadla! Kindred mohou slyšet jejich písně stovky nebo dokonce tisíce kilometrů daleko.
Přirození nepřátelé modrých velryb
Kvůli jejich velké velikosti je loví pouze kosatky. Nejvíce se jim líbí velrybí jazyk. Ale také útočí pouze na mladé nebo nemocné velryby – pokus ulovit zdravou přes všechnu svou pomalost nevede k ničemu dobrému – rozdíl v hmotnosti je příliš velký.
Přesto, aby kosatky porazily velrybu, musí jednat ve skupině, někdy i o desítkách jedinců. Během lovu se kosatky snaží zahnat oběť do vodního sloupce, čímž jí brání ve vstávání a doplňování zásob vzduchu. Jak to skončí, velryba slábne a vzdoruje stále pomaleji, zatímco kosatky jsou schopny zůstat ve vodě déle. Na velrybu útočí z různých stran, odtrhávají jí kusy z těla a tím ji oslabují a následně zabijí.
Škody od kosatek ale nejsou srovnatelné se škodami způsobenými modrým velrybám lidmi, proto šlo o člověka, kterého lze bez nadsázky nazvat jejich úhlavním nepřítelem až do zákazu rybolovu. Právě kvůli aktivnímu lovu velryb jsou zvratky ohroženy. Z jedné takové velryby se dá získat 25-30 tun tuku, cenné kosti velryb, ze které se vyrábělo mnoho výrobků od kartáčů a korzetů až po korby kočárů a židlí a jejich maso má také vysokou chutnost.
Vyhubení modré velryby začalo poté, co se v druhé polovině předminulého století objevila harpunová zbraň, poté bylo možné ji lovit mnohem efektivněji. Jeho tempo se zrychlilo poté, co lidé téměř vyhubili keporkaka, a modrá se stala novým zdrojem tuku a baleenu. Komerční výroba zvratků byla zastavena až v roce 1966.
Stav populace a druhů
Foto: Zvířecí modrá velryba
Před začátkem vyhlazování lidmi se populace pohybovala ve stovkách tisíc – podle různých odhadů od 200 000 do 600 000 jedinců. Ale díky intenzivnímu lovu se počet zvratků výrazně snížil. Kolik z nich je nyní na planetě přesně, je složitá otázka a odhady výzkumníků se značně liší v závislosti na použité metodice výpočtu.
Minimální odhad naznačuje, že na planetě žije 1 až 300 modrých velryb, z nichž asi 2 až 000 zvířat žije v severních mořích. Optimističtější badatelé uvádějí čísla 300 600 – 3 000 pro severní moře a 4 000 – 6 000 pro jižní moře.
V každém případě byla jejich populace silně podkopána, v důsledku čehož zvratky získaly status ohroženého druhu (EN) a jsou pod ochranou. Komerční lov do pastí je přísně zakázán a pytláctví je také potlačeno – tresty pro notorické pytláky se projevily a nyní jsou případy nelegálního odchytu modrých velryb ojedinělé.
Navzdory tomu jsou stále ohroženi a jejich populace se pomalu zotavuje kvůli potížím s reprodukcí a několika dalším faktorům:
- znečištění oceánských vod;
- zvýšení počtu dlouhých hladkých sítí;
- srážky lodí.
To vše jsou významné problémy, například v populaci velryb studovaných vědci bylo zjištěno, že 9 % má jizvy po srážce lodí a 12 % mělo čisté stopy. V posledních letech však byl zaznamenán mírný nárůst počtu modrých velryb, což dává naději na zachování tohoto druhu.
Populace ale roste velmi pomalu. Kromě těchto problémů je důvodem také to, že výklenek obsadily menší velryby, plejtváci malé. Lidé je ignorovali, a proto se přemnožili a nyní jedí velké roje krilu, než se dostanou k pomalejším a nemotornějším zvratkům.
Mozek modré velryby je ve srovnání s jinými orgány velmi malý – jeho hmotnost je pouhých 7 kilogramů. Velryby, stejně jako delfíni, jsou zároveň chytrá zvířata, vyznačují se vysokými sluchovými schopnostmi. Vědci se domnívají, že jsou schopni odesílat a přijímat obrazy prostřednictvím zvuku a jejich mozek zpracovává 20krát více informací než člověk.
Ochrana modré velryby
Foto: Modrá velryba z Červené knihy
Klíčovým opatřením na ochranu modrých velryb, přijatým poté, co byly uvedeny v červené knize, je zákaz rybolovu. Vzhledem k tomu, že žijí v oceánu, není možné přijmout účinnější ochranná opatření – tím spíše, že vody, ve kterých tráví většinu času, nepatří žádnému ze států.
To ale není nijak zvlášť nutné. Faktem je, že v tomto případě velká velikost hrála ve prospěch modrých velryb – je příliš obtížné je získat. Tato činnost vyžaduje použití velkého plavidla, což téměř znemožňuje nenápadnou organizaci pytláctví.
Na rozdíl od menších ryb, které jsou loveny při obcházení zákazů, produkce zvratků po jejich zařazení do Červené knihy prakticky ustala. Takové incidenty nebyly zaznamenány již několik desetiletí.
Samozřejmě existují další faktory, které brání obnově populace velryb, ale boj proti nim je příliš obtížný – nelze zastavit pokračující znečišťování vod, stejně jako drasticky snížit počet lodí, které po nich plují a rozložené plovoucí sítě.
I když s posledním faktorem lze stále úspěšně bojovat: mnoho států stanovilo přísné normy týkající se velikosti a počtu povolených sítí. Legislativa v některých zemích také doporučuje zpomalit plavidla v oblastech, kde je obvykle mnoho velryb.
Modrá velryba je úžasný tvor, a to nejen díky své velikosti a dlouhému životu. Výzkumníci se také snaží studovat systém jejich zvukových signálů – v mnoha ohledech unikátních a umožňujících jim komunikovat na obrovské vzdálenosti. V žádném případě bychom neměli připustit zmizení tak zajímavého druhu pro studium.
