Bohužel ani jeden dokumentární zdroj nezachoval texty prvních děl malého Alexandra. Jeho mladší bratr a literární tajemník Lev Pushkin vzpomínal:
„Vášeň pro poezii se u něj projevila již s prvními pojmy: v osmém ročníku (to znamená kolem roku 1807. – Ed.), který už uměl číst a psát, skládal malé komedie ve francouzštině.. Mladý Puškin rád hrál tyto hry pro svou starší sestru Olgu.
Nejstarší dochované básně básníka, pocházející z období mezi lety 1809 a 1811, jsou dnes známé díky Olze Puškině (provdané Pavlishcheva). Byly zaznamenány z jejích slov a později publikovány v „Materiálech pro biografii A.S. Puškin“ literární historik a literární kritik Pavel Annenkov:
„První pokusy o autorství, které se obvykle objevují brzy u dětí závislých na čtení, byly nalezeny u Puškina, samozřejmě ve francouzštině, a byly ovlivněny slavným francouzským komiksovým spisovatelem [Molièrem]. Puškin rád improvizoval komedie a po společné dohodě se sestrou vytvořil něco jako divadlo, kde bratr byl autorem a hercem a sestra byla publikem. Jednou diváci jeho hru vypískali «L’Escamoteur» [«Únosce»]. Autor se urážky zbavil epigramem, který se dodnes zachoval v paměti tehdejšího soudce“:
Dis moi, pourquoi l’Escamoteur
Je to jednoduché v parteru?
Ahoj! c’est que le pauvre autor
L’escamota de Molière.
Řekni mi, proč “Únosce”
Vypískal ze země?
Běda, protože chudák autor
Ukradl to Molierovi.
(Přeloženo z francouzštiny)
Existuje ještě jedna malá báseň, kterou Puškin složil před vstupem do lycea. Vydal ji také Pavel Annenkov:
Je chante ce fight, que toly remporta,
Où maint guerrier périt, où Paul se signala,
Nicolas Maturin a la belle Nitouche,
Dont la main fut le prix d’une hrozný escarmouche.
Zpívám tuto bitvu, ve které Toli vyhrál,
Kde zemřel více než jeden válečník, kde se Paul vyznamenal,
Nikola Maturin a krásná Nitush,
Ruka, která byla trofejí strašlivé šarvátky.
(Přeloženo z francouzštiny)
Bohužel ani jeden dokumentární zdroj nezachoval texty prvních děl malého Alexandra. Jeho mladší bratr a literární tajemník Lev Pushkin vzpomínal: „Vášeň pro poezii se u něj projevila již s prvními pojmy: v osmém ročníku (to znamená kolem roku 1807. – Cca. vyd.), který už uměl číst a psát, skládal malé komedie ve francouzštině.. Mladý Puškin rád hrál tyto hry pro svou starší sestru Olgu.
Nejstarší dochované básně básníka, pocházející z období mezi lety 1809 a 1811, jsou dnes známé díky Olze Puškině (provdané Pavlishcheva). Byly zaznamenány z jejích slov a později publikovány v „Materiálech pro biografii A.S. Puškin“ literární historik a literární kritik Pavel Annenkov:
«První pokusy o autorství, které se obecně objevují brzy u dětí závislých na čtení, byly nalezeny u Puškina, samozřejmě ve francouzštině, a byly ovlivněny slavným francouzským komiksovým spisovatelem [Molièrem]. Puškin rád improvizoval komedie a po společné dohodě se sestrou vytvořil něco jako divadlo, kde bratr byl autorem a hercem a sestra byla publikem. Jednou diváci jeho hru vypískali «L’Escamoteur” [“Únosce”]. Autor se urážky zbavil epigramem, který je dodnes zachován v paměti tehdejšího soudce:»
Dis moi, pourquoi l’Escamoteur
Je to jednoduché v parteru?
Ahoj! c’est que le pauvre autor
L’escamota de Molière.
Řekni mi, proč “Únosce”
Vypískal ze země?
Běda, protože chudák autor
Ukradl to Molierovi. (Přeloženo z francouzštiny)
Existuje ještě jedna malá báseň, kterou Puškin složil před vstupem do lycea. Vydal ji také Pavel Annenkov:
Je chante ce boj, que
Toly reporta,
Où maint guerrier périt, où Paul se signala,
Nicolas Maturin a la belle Nitouche,
Dont la main fut le prix d’une hrozný escarmouche.
Zpívám tuto bitvu, ve které
Toli poražen
Kde zemřel více než jeden válečník, kde se Paul vyznamenal,
Nikola Maturin a krásná Nitush,
Ruka, která byla trofejí strašlivé šarvátky.
(Přeloženo z francouzštiny)
„Básně jsou hladké a lehké. Byli předchůdci stejných ruských básní, které Puškin začal psát již na lyceu – napsal Annenkov. — Autorství šlo souběžně s jeho četbou. Po seznámení s La Fontainem začal Pushkin psát bajky. Po přečtení Henriády pojal báseň v šesti zpěvech, ale zde nás jeden charakteristický rys zastavuje. Nebyla to hrdinská báseň, jak by se dalo čekat, ale komická. Obsahem byla válka mezi trpaslíky a trpaslíky za dob Dagoberta. Carlo z posledně jmenovaného, jménem Toly, byl jejím hrdinou, a proto se celá báseň nazývá „La Tolyade“ („Toliad“). Začalo to výše uvedeným čtyřverším. To vše bylo v chuti toho, co Puškin kolem sebe slyšel a co napodoboval poměrně dlouho, jak uvidíme později. Guvernantka ukradla básníkův zápisník a dala ho monsieuru Schedelovi se stížností, že „monsieur Alexander“ kvůli takovým nesmyslům zapomíná na své lekce. Schedel vybuchl smíchy při prvních slokách. Podrážděný autor své dílo okamžitě hodil do kamen.“
„Básně jsou hladké a lehké. Byli předchůdci stejných ruských básní, které Puškin začal psát již na lyceu. Autorství šlo souběžně s jeho četbou. Po seznámení s La Fontainem začal Pushkin psát bajky. Po přečtení Henriády pojal báseň v šesti zpěvech, ale zde nás jeden charakteristický rys zastavuje. Nebyla to hrdinská báseň, jak by se dalo čekat, ale komická. Obsahem byla válka mezi trpaslíky a trpaslíky za dob Dagoberta. Carlo z posledně jmenovaného, jménem Toly, byl jejím hrdinou, a proto se celá báseň nazývá „La Tolyade“ („Toliad“). Začalo to výše uvedeným čtyřverším. To vše bylo v chuti toho, co Puškin kolem sebe slyšel a co napodoboval poměrně dlouho, jak uvidíme později. Guvernantka ukradla básníkův zápisník a dala ho monsieuru Schedelovi se stížností, že „monsieur Alexander“ kvůli takovým nesmyslům zapomíná na své lekce. Schedel vybuchl smíchy při prvních slokách. Podrážděný autor své dílo okamžitě přihodil do kamen.“
