Absence předpisů o přípustném počtu psů a existence evidence zvířat samy o sobě nebrání prosazení odstranění porušování práva na normální životní a rekreační podmínky, zejména když odborníci konstatovali skutečnost, že dochází k nadměrnému hluku a znečištění ovzduší, vysvětluje nejvyšší autorita.
Podstata věci
Žalobce napadl otevření útulku na sousedním pozemku, protože vedlo k neúnosným podmínkám – okny domu proniká páchnoucí zápach vyvolávající alergickou reakci a neustálý štěkot psů narušuje odpočinek.
Místní veterinární komise zjistila, že soused žalobce v různé době choval 7 až 10 psů různého věku a barvy.
Zároveň již v roce 2018 stěžovatel u soudu dosáhl uznání hromadného držení psů na místě jako nezákonného a sousedovi bylo nařízeno odstranit z území všechna neregistrovaná zvířata. Obžalovaný psy nevyvedl, ale všechny prostě zaregistroval.
O tři roky později se její soused znovu obrátil na soud. Odkázal zejména na závěry šetření, že byla překročena přípustná koncentrace čpavku v místní části bytového domu.
Soudní posudky
Soud prvního stupně jeho žalobu zamítl s poukazem na to, že současná právní úprava nestanoví maximální počet domácích mazlíčků, které lze chovat v bytovém domě nebo v místní části.
Odvolací soud vyšel stěžovatelce napůl vstříc a zakázal chovat na pozemku sousedů více než dva psy, majitelé byli povinni pozemek a obytný dům od zvířat přesahujících tento počet vyčistit.
Soud měl za to, že skutečně došlo k porušení práv žalobce: hromadění psů na relativně malé ploše objektivně vytváří podmínky pro porušování hygienických, epidemiologických, hygienických norem a také hluk z přirozené činnosti zvířat, a to přesto, že pravidla pro chov domácích zvířat umožňují velké množství chovu domácích zvířat ve vzdálenosti více než 200 metrů od obytného prostoru.
Toto rozhodnutí však u kasačního soudu neobstálo – soud jej zrušil a potvrdil rozhodnutí okresního soudu, neboť porušení práv žalobce považoval za neprokázané držením velkého množství psů u souseda.
Postavení ozbrojených sil
„Absence nařízení o přípustném počtu psů a dostupnosti jejich evidence nám sama o sobě nebrání požadovat odstranění porušování práva na normální životní a rekreační podmínky,“ zdůrazňuje Nejvyšší soud.
Upozorňuje na skutečnost, že odvolací soud konstatoval skutkovou podstatu takového porušení z hlediska vytváření hluku a imisí z důvodu hromadění velkého počtu psů na malém území sousedního pozemku.
Kasační soud tyto okolnosti posoudil po svém, upozorňuje Nejvyšší soud. Odlišné posouzení obecné příslušnosti důkazů ve věci kasačním soudem a zjištění nových skutečností však nepřipouští, podotýká nejvyšší orgán s odkazem na stanovisko pléna (bod 36 usnesení ze dne 22. 2021 č. 17).
Hodnocení důkazů tak nespadá do kompetence kasačního soudu a nesouhlas s hodnocením soudů nižších stupňů není podkladem pro kasační přezkum soudních rozhodnutí, vysvětluje Nejvyšší soud.
Mezitím v tomto případě odvolací soud hodnotil důkazy a zjistil všechny potřebné okolnosti případu, kasační soud však zjištěné okolnosti odmítl a důkazy posoudil podle svého.
Zejména dovodil, že skutečnost, že žalovaný choval na území domácnosti větší počet psů, jakož i porušení koncentrace čpavku v okolí žalobce, jistě nemůže svědčit o porušení pravidel pro držení psů. domácí zvířata, jakož i práva žadatele.
Definice zároveň neobsahuje odkazy na žádná konkrétní porušení procesního soudu odvolacím soudem z hlediska studia a hodnocení důkazů ani na jiná porušení norem hmotného či procesního práva, Nejvyšší soud poukazuje na to.
V souvislosti se spáchanými přestupky rozhodlo Soudní kolegium pro civilní věci AČR o odeslání případu k novému projednání ke kasačnímu soudu.
