Pracovní dobu a dobu odpočinku v účetním období upravuje rozvrh směn, který schvaluje zaměstnavatel s přihlédnutím ke stanovisku voleného orgánu primární odborové organizace způsobem stanoveným v § 372 tohoto zákoníku pro přijetí místních předpisů a je upozorněno zaměstnance nejpozději dva dny předem měsíce před jeho zavedením.
Stanovený harmonogram počítá s dobou potřebnou k přepravě pracovníků do a ze směny. Dny strávené cestou do práce az práce se nezapočítávají do pracovní doby a mohou připadnout na dny mezisměnného odpočinku.
Za každý den pracovního klidu v souvislosti s přepracovanou dobou v rámci rozvrhu práce na směně (den mezisměnného odpočinku) se platí ve výši denní tarifní sazby, denní sazby (část platu (úředního platu) za den práce), pokud kolektivní smlouva, místní předpisy nebo pracovní smlouvy nestanoví vyšší plat.
Přesčasové hodiny v rámci rozvrhu práce na směně, nikoli násobky celého pracovního dne, lze sčítat v průběhu kalendářního roku a sčítat do celých pracovních dnů s následným poskytnutím dalších dnů mezisměnného odpočinku.
- Článek 300. Evidence pracovní doby při práci na základě rotace
- Článek 302. Záruky a náhrady pro osoby pracující na rotačním základě
Hlavním dokumentem upravujícím pracovní dobu a dobu odpočinku při práci na turnus v účetním období je rozvrh směnného provozu, který schvaluje zaměstnavatel s povinným přihlédnutím ke stanovisku voleného orgánu primární odborové organizace způsobem stanovené čl. 372 zákoníku práce (viz komentář k tomuto článku).
Dále se platba za dny mezisměnného odpočinku, pokud kolektivní smlouva, místní předpis nebo pracovní smlouva nestanoví jinak, provádí ve výši denního tarifního tarifu, denního tarifu (část platu (služebního platu) za den práce), a nikoli průměrný výdělek (jak je poskytován pro proplacení dodatečné dovolené poskytnuté zaměstnanci v souvislosti se školením), a vzhledem ke specifikům rotačního způsobu organizace práce představuje náhradu za přesčasy v rámci rozvrh práce na směnu (část třetí článku 301 zákoníku práce Ruské federace).
Zároveň článek 301 zákoníku práce Ruské federace stanoví, že každý den odpočinku v souvislosti s přesčasovou pracovní dobou v rámci rozvrhu práce na směně (den mezisměnného odpočinku) je vyplácen ve výši denní tarifní sazba, denní sazba (část platu (služebního platu) za den výkonu práce), není-li vyšší plat stanoven kolektivní smlouvou, místním předpisem nebo pracovní smlouvou, a článek 302 tohoto zákoníku poskytuje záruky a náhrady pro osoby práce na rotační bázi, která zahrnuje vyplácení odměny za rotační práci; stanovení regionálního koeficientu, procentuálního zvýšení mezd a poskytování každoroční dodatečné placené dovolené zaměstnancům cestujícím za prací na základě rotace v regionech Dálného severu a obdobných oblastech z jiných regionů; připisování regionálních koeficientů ke mzdám zaměstnanců cestujících za prací na rotačním základě v oblastech, na jejichž území se tyto koeficienty uplatňují; výplata denního tarifu, část mzdy (služebního platu) za odpracovaný den (denní sazba) za každý den cesty ze sídla zaměstnavatele (odběrného místa) do místa výkonu práce a zpět, stanovené ve směnném provozu jízdního řádu, jakož i za dny zpoždění na trase způsobené meteorologickými podmínkami nebo vinou dopravních organizací.
Zároveň článek 301 zákoníku práce Ruské federace stanoví, že každý den odpočinku v souvislosti s přesčasovou pracovní dobou v rámci rozvrhu práce na směně (den mezisměnného odpočinku) je vyplácen ve výši denní tarifní sazba, denní sazba (část platu (úředního platu) za den výkonu práce), pokud kolektivní smlouva, místní předpis nebo pracovní smlouva nestanoví vyšší plat a článek 302 uvedeného zákoníku stanoví jiné záruky a náhrady pro osoby pracující na rotační bázi.
Podle žalobce jsou napadené normy v rozporu s články 7, 17, 19, 37 a 55 Ústavy Ruské federace, jelikož umožňují zaměstnavateli stanovit mzdu zaměstnanci vykonávajícímu práci na základě rotace, jejíž výše zohledňuje zahrnutí dnů odpočinku mezi směnami ve mzdě (část třetí článek 301 zákoníku práce Ruské federace) nepřesahuje minimální mzdu.
ÚSTAVNÍ PRÁVA ČLÁNEK 301 ZÁKONÍKU PRÁCE
RUSKÉ FEDERACE A ODSTAVCE 5.4 ZÁKLADNÍCH USTANOVENÍ
O SPÍNACÍM ZPŮSOBU ORGANIZACE PRÁCE
Ústavní soud Ruské federace ve složení předseda V.D. Zorkin, soudce A.Yu. Busheva, G.A. Gadzhieva, L.M. Žárková, S.M. Kazantseva, S.D. Knyazeva, A.N. Kokotová, L.O. Krasavchiková, S.P. Mavrina, N.V. Melniková,
Článek 301 zákoníku práce Ruské federace stanoví, že při práci na rotačním základě se pracovní doba a doba odpočinku v účetním období řídí rozvrhem práce na směny, který schvaluje zaměstnavatel s přihlédnutím ke stanovisku zvoleného orgán primární odborové organizace. Stanovený harmonogram počítá s dobou potřebnou k přepravě pracovníků do a ze směny. Dny strávené cestou do práce az práce se nezapočítávají do pracovní doby a mohou připadnout na dny mezisměnného odpočinku.
Dny odpočinku v souvislosti s prací mimo obvyklou pracovní dobu v rámci účetního období se tak v souladu s 4. částí 301 ZP (upravující režim práce a odpočinku, jakož i proplácení dnů volna) vyplácejí ve výši tarifní sazby (platu).
Režim práce a odpočinku při práci na rotačním základě upravuje článek 301 zákoníku práce Ruské federace.
Podle části 4 tohoto článku zákoníku jsou dny odpočinku v souvislosti s prací mimo obvyklou pracovní dobu v rámci účetního období vypláceny ve výši tarifní sazby (platu), pokud pracovní smlouva nebo kolektivní smlouva nestanoví jinak. dohoda.
Pracovní dobu a dobu odpočinku v účetním období upravuje rozvrh směn, který schvaluje zaměstnavatel s přihlédnutím ke stanovisku voleného orgánu primární odborové organizace způsobem stanoveným v § 372 tohoto zákoníku pro přijetí místních předpisů a je upozorněno zaměstnance nejpozději dva dny předem měsíce před jeho zavedením.
Stanovený harmonogram počítá s dobou potřebnou k přepravě pracovníků do a ze směny. Dny strávené cestou do práce az práce se nezapočítávají do pracovní doby a mohou připadnout na dny mezisměnného odpočinku.
Za každý den pracovního klidu v souvislosti s přepracovanou dobou v rámci rozvrhu práce na směně (den mezisměnného odpočinku) se platí ve výši denní tarifní sazby, denní sazby (část platu (úředního platu) za den práce), pokud kolektivní smlouva, místní předpisy nebo pracovní smlouvy nestanoví vyšší plat.
Přesčasové hodiny v rámci rozvrhu práce na směně, nikoli násobky celého pracovního dne, lze sčítat v průběhu kalendářního roku a sčítat do celých pracovních dnů s následným poskytnutím dalších dnů mezisměnného odpočinku.
Komentáře k čl. 301 zákoníku práce Ruské federace
1. Doba směny, mezisměnného odpočinku a doby jízdy na místo výkonu práce a zpět je jeden cyklus, který se nazývá režim práce a odpočinku. Režimy práce a odpočinku v účetním období jsou stanoveny rozvrhy směn, které schvaluje zaměstnavatel s přihlédnutím ke stanovisku zastupitelského orgánu zaměstnanců organizace a se kterými jsou zaměstnanci seznámeni nejpozději 2 měsíce předem. před jejich uvedením v platnost. Porušením schvalovacího řízení a lhůt pro oznamování zaměstnancům bude harmonogram neplatný.
2. V souladu s čl. 100 zákoníku práce jsou specifika režimu pracovní doby a doby odpočinku pro zaměstnance se zvláštní povahou práce stanovena způsobem stanoveným vládou Ruské federace. Vzhledem k tomu, že v současné době není takový postup definován, platí i nadále schválená Základní ustanovení o směnném způsobu organizace práce v rozsahu, který neodporuje zákoníku práce. Výnos Státního výboru práce SSSR, sekretariátu Všesvazové ústřední rady odborů a Ministerstva zdravotnictví SSSR ze dne 31. prosince 1987 N 794/33-82.
3. Normální počet hodin, které musí zaměstnanec odpracovat v účetním období, je stanoven na základě 6denního pracovního týdne a délky denní práce (směny) 7 hodin a 5hodinové pracovní doby (směny) v předvečer. nepracovních svátků a víkendů. Přitom u zaměstnání se škodlivými a (nebo) nebezpečnými pracovními podmínkami se standardní pracovní doba počítá na základě zkrácené pracovní doby stanovené zákonem. Obdobně se stanoví běžná délka pracovní doby ve směně. V případě neúplné pracovní doby v účetním období nebo na směnu (dovolená, nemoc apod.) se od stanovených normativů pracovní doby odečítá pracovní doba podle kalendáře připadající na dny nepřítomnosti v práci.
Délka denní práce (směny) při rotačním způsobu se obvykle prodlužuje, neměla by však přesáhnout 12 hodin.
Délka denní dovolené (mezi směnami) zaměstnanců může být s přihlédnutím k kombinovaným přestávkám zkrácena na 12 hodin.
Délka odpočinku v týdnu, která zpravidla nesmí být kratší než 42 hodin (§ 110 zákoníku práce), s rotačním způsobem z důvodu použití souhrnné evidence pracovní doby a prodloužení doby denní práce na 12 hod., lze zkrátit na 24 hod. Počet dnů odpočinku v týdnu v aktuálním měsíci musí mít alespoň počet celých týdnů daného měsíce. Nepřetržitý odpočinek v týdnu je poskytován podle rozvrhu práce a může nastat kterýkoli den v týdnu.
Mezisměnný odpočinek je doba zpracování během směny.
Hodiny denního (mezi směnami) odpočinku, jakož i dny odpočinku v týdnu, nevyčerpané v důsledku soustavné přesčasové práce podle rozvrhů směn, se sčítají a poskytují formou dalších dnů pracovního volna (dny mezi -směnný odpočinek) v průběhu účetního období ve výši 1 den odpočinku za každých 7 hodin přesčasu. U zaměstnanců, kteří skončí před koncem účetního období, může být s jejich souhlasem uvedeno datum propuštění s přihlédnutím k řádným dnům odpočinku mezi směnami.
Práce nad rámec denní práce (směny) stanovené rozvrhem je přesčas a lze ji vykonávat pouze ve výjimečných případech stanovených v čl. 97 zákoníku práce a být vyplácen ve zvýšené sazbě v souladu s čl. 152 TK.
Do rozvrhu práce na směny musí být zahrnuta i doba potřebná k přepravě pracovníků do práce a zpět. Tyto dny se nezapočítávají do standardní pracovní doby a mohou připadnout na dny mezisměnného odpočinku.
